PETRA LIŠKOVÁ
VOJTĚCH PLECITÝ

Berounsko/ 17. listopad 1989. Obyčejný pátek, alespoň obyčejně začal. Kdo by si v sychravé listopadové ráno pomyslel, že je na pokraji Sametové revoluce…
První manifestace proti totalitnímu komunistickému režimu se konaly v Praze, kam to lidé z Berounska neměli daleko.

První známky Sametové revoluce se v Berouně začaly projevovat již v úterý 21. listopadu, kdy na místní gymnázium přijeli studenti právnické fakulty. Po velmi otevřené diskuzi ale byli vykázáni ze školy a na čtyři hodiny zadrženi Veřejnou bezpečností.

První manifestace na Husově, tenkrát ještě Gottwaldově náměstí, se konala ve středu 22. listopadu, kdy k pomníku Jana Husa přišla zatím jen hrstka odvážných. Již další den jich bylo 250. Postupně rozvášněný dav každý den plnil centrum Berouna, s klíči v ruce, revoluční náladou a trikolorou na klopě.

Radek Maňásek, Jiří Fekete, Jan Rybáček a Dana Kříženecká aktivně začali připravovat další mítinky a neúnavně vysvětlovali lidem situaci. 27. listopadu vzniklo Občanské fórum v Berouně, u jehož počátků stál Jan Rybáček. „Byla to úžasná doba, kdy jsme byli plní ideálů. Chtěli jsme se zbavit totalitní vlády komunistů, to se podařilo. Mělo se s nimi ale razantně zatočit, nikdo z nich se veřejně za zvěrstva, která páchali, neomluvil, každý si začal hlídat svá koryta,“ shodují se pravicově smýšlející Berouňáci. „Spousta slušných lidí si oddechla, že jsme se konečně postavili totalitní moci. Na druhou stranu spousta neslušných lidí na dobu před revolucí vzpomíná a ráda by ji vrátila. Všem bych chtěl vzkázat jediné, stačí se nyní podívat do nákupních tašek, co koupíte dnes, co jste si mohli koupit dříve? Lidé tajně listovali nad stránkami Neckermanna a záviděli Němcům. Na to lidé rychle zapomínají. Musí se jim stále otevírat oči a připomínat, co se všechno dělo,“ připomíná odpůrce všech totalitních režimů Petr Jeřábek.

V Hořovicích se Sametová revoluce rodila nenápadně. Jedním z iniciátorů aktivit, které podporovaly snažení studentů v Praze, byl Ondřej Vaculík. „Jako první na dění v Praze v listopadu 1989 nejspíše reagoval básník a spisovatel Ivan Slavík, který v té době působil jako profesor na hořovickém gymnáziu,“ vzpomíná syn známého českého spisovatele na večerní literární setkání, kde jemu a dalším posluchačům Ivan Slavík zprostředkovával dojmy z revoluční Prahy od známého.
„Média se zpočátku snažila informace o dění v hlavním městě zatajovat. Ten večer jsme se konečně dozvěděli, jak vážná byla situace a mohli jsme o ní diskutovat,“ pokračuje Vaculík.

Další důležitou postavou v novodobé historii Hořovic byl tehdejší kastelán místního zámku a pozdější starosta města Jan Hájek. „Udělal první viditelný krok. Přesně si nevzpomínám kdy, ale pár dní po 17. listopadu vyvěsil na zámku státní vlajku. Tam jsme se společně s několika dalšími lidmi scházeli a diskutovali o situaci,“ popisuje Vaculík události dalších.

To už se v Praze zakládalo Občanské fórum a skupina lidí kolem Slavíka a Hájka se rozhodla o vytvoření místní buňky. „Na zámku se nás scházelo deset, možná dvacet. Určitě jsme ale na Hořovicku nijak nedemonstrovali. Možná jsme vylepovali plakáty, ale víc nic. Chtěli jsme prostě, aby se to tu k něčemu změnilo,“ přidává dojmy z revolučních dnů další zakladatel hořovického Občanského fóra Miloš Urban. V dalších dnech byl Urban delegován za OF do rady města.

Ne všichni občané Hořovic stáli na straně studentů. „Snažili jsme se přesvědčit členy Lidových milicí, kteří byli povoláni do Prahy, aby se rozkazům postavili, ale marně. Nakonec do akce proti studentům, snad ze strachu před režimem, vyjeli,“ lituje Ondřej Vaculík.

Dokonce se prý podle slov Miloše Urbana dostal mezi členy OF člověk nasazený Státní bezpečností, který měl vývoj situace na Hořovicku monitorovat. „Vše ale nakonec skončilo dobře,“ uzavírá Urban.