Moje vzpomínky na srpnovou okupaci sovětskými vojsky mám spojené s nemocí mého manžela. Bylo to pro mě velmi těžké období, a to právě kvůli oběma událostem.

V červenci roku 1968 měl můj manžel úraz. Při nehodě v Levíně si bohužel zlomil pánev. Zůstal tedy hospitalizovaný v nemocnici, kde měl nařízený klid na lůžku do doby, než mu pánev zase správně sroste. V srpnu mi pak kvůli úplavici v nemocnici manžela vydali do domácího ošetřování. Bylo to právě v období okupace.

Takže i po těch desítkách let si vzpomínám, jak jsem tehdy běhala mezi prací a domovem, kde jsem měla na lůžko upoutaného nemocného manžela.
Byla to hektická doba, ale samozřejmě i během toho jsme velmi intenzivně prožívali vše, co se v Československu dělo. Vzpomínám si, jak nám 21. srpna ve čtyři hodiny ráno volali známí s tím, že nás Rusové jedou okupovat. Samozřejmě nám bylo velmi těžko. Ten pocit beznaděje, který jsme tenkrát s manželem prožívali, opravdu nejde slovy popsat.

Kdyby manžel nebyl tehdy upoután na lůžko, rozhodně bychom byli v berounských ulicích. Ale takhle jsme vše vnímali hlavně ze zpráv od kamarádů. Vzpomínám si, že jeden tank stál v Zagorské ulici, dnešní Okružní. Byly to opravdu těžké chvíle. ⋌(plš)…12