Kdy jste do hořovické nemocnice nastoupila?
V červenci roku 1974. Bylo mi devatenáct a bylo to hned po dokončení studia na Střední zdravotnické škole v Příbrami.

Co se od té doby změnilo?
Zatímco tenkrát jsme neměli třicet porodů ani za měsíc, teď je máme za týden. Hořovická porodnice patřila mezi první, které již v roce 1979 zavedly nový systém, kdy matky zůstávaly po porodu se svými novorozenci na stejném pokoji.

Ubyla tím zdravotním sestrám práce?
Naopak. Musely jsme maminky učit, jak s dětmi zacházet. A to obnáší mnohem více práce, zejména v dnešní době, kdy k nám přicházejí matky s konkrétní představou, jak bude jejich porod probíhat, protože tak si to vyčetly na internetu. Jenže ne každý porod se vyvíjí podle internetového popisu. I dnes jsou ale mladší ročníky vděčné za každou pomoc a radu. Dělá nám radost, když maminky při odchodu z nemocnice poděkují a jsou na našem oddělení spokojené.

Jaké poselství byste předala mladším kolegyním?
Aby se obrnily velkou dávkou trpělivosti. Práce na porodním oddělení je posláním, které musíte chtít vykonávat.
A ještě něco:
Bylo by dobré, kdyby zde sloužily zdravotní sestry, které už děti mají. Pak úplně jinak vnímají prostředí v porodnici, když už si samy na vlastní kůži vyzkoušely, co pobyt v ní obnáší.

Máte s tím vlastní zkušenost?
Mám již dvě dospělé dcery.

Jak vnímáte změny, které se v nemocnici a na novorozeneckém oddělení v posledních letech uskutečnily?
Pracujeme v krásném prostředí a máme moderní vybavení. I mně dělá dobře chlubit se tím, že pracuji v největší a nejlepší porodnici v kraji. Ovšem i tato mince má obrácenou stranu – a tím je vysoký počet porodů, který pro sloužící sestru obnáší velký pracovní nápor. Líbí se mi směr, kterým se ubírá naše nemocnice. Avšak také ocením, jestliže kromě rekonstrukcí a investic do vybavení bude vedení nemocnice věnovat pozornost i lidem, kteří v ní pracují.

Autoři:

KONSTANTINOS TSIVOS

RADKA KOČOVÁ