Medička Gabriela Hettnerová: První dny byly šokující asi jako pro každého

„Nedostatek ochranných pomůcek, neznalost zákona a další trapasy by se sice v ideálním světě dít neměly, ale myslím, že jako národ jsme se s těmito hrboly zatím vypořádali chvályhodně,“ řekla mimo jiné medička Gabriela Hettnerová.

Jste medikem Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V jakém ročníku a co konkrétně studujete?
Jsem ve třetím ročníku všeobecného lékařství na 3. lékařské fakultě, čas na výběr konkrétní specializace přijde až po úspěšném završení šestiletého studia. Zatím se ve zdravotnictví pohybuji dost krátce a většina oborů mi moc neříká, hodně záleží na tom, co se zrovna učíme, ráda se nechávám oslovovat novými předměty. Na druhou stranu se s mnohými ráda loučím. Rozumím dětem a jsem zvědavá, jak bude pediatrie vypadat v praxi.

Jak moc je náročné skloubit studium a práci v nemocnici?
V momentální situaci dávám jednoznačně přednost práci v nemocnici, není to vždy otázka volby, jsem prostě unavená a po brzkém vstávání nebo noční směně u všeho učení usínám.

Co máte v nemocnici konkrétně na starost?
Pracuji v triážním stanu. S každým příchozím vyplníme formulář, ve kterém potvrdí, že se nesetkal s nikým rizikovým a sám také nepozoruje žádné příznaky. Změříme každému teplotu, vydesinfikujeme mu ruce, a pokud není rizikový, pustíme ho do nemocnice. Největší přínos ovšem sleduji v omezení počtu lidí v nemocnici, nosíme věci hospitalizovaným pacientům, vyzvedáváme léky a žel i zakazujeme doprovody a návštěvy.

Dobrovolníci z Králova Dvora tisknou ochranné masky pro lidi v první linii

Jak moc je pro vás současné období náročné jak po fyzické a psychické stránce? Co vám nejvíce vadí či dokáže rozčílit? A co vás naopak v současné době "koronavirové" překvapilo a potěšilo?
První dny byly šokující asi jako pro každého. V jednu chvíli se vtipkuje a další den se nic nemůže. Byla jsem moc ráda, že můžu jít někam pomáhat a situaci „aktivně“ řešit. Chápu, že se lidé bojí při pomyšlení, že jsou nakažení, ale přesto se nemůžu ubránit fascinaci, když k nám do stanu přijde celá rodina s tím, že se necítí ve své kůži, ale nemají žádné příznaky a chtěli by se otestovat na koronavirus. V triážním stanu pacienty netestujeme, odešleme je zpátky domů s informačním letáčkem a radou, že mají zavolat na hygienickou stanici. Od začátku tleskám švadlenkám, bez kterých by celá situace byla o mnoho beznadějnější. Obdivuji pozitivní přístup záchranářů, kteří mají novým typem koronaviru znepříjemněné výjezdy. Žasnu nad obětavostí pracovníků v sociálních službách. Celkově se nestačím divit, kolik dobra můžeme i v takových časech vidět všude kolem.

Jak na fakt, že jdete do takzvané "první linie" v boji proti koronaviru reagovali vaši rodinní příbuzní, rodina, přátelé? Obávali se o vás a rozmlouvali vám to?
Nějaké obavy jsem si vyslechla, ale jelikož momentálně zůstávám v „izolaci“ v Praze, co se dá, nebyl ze strany rodiny důvod ke strachu z nakažení. Zprvu byla situace vypjatější, po týdnech se obavy zmírnily a zase jsme začali o všem vtipkovat, počínaje mundúry, končeje náhodným odkašláním při rodinném hovoru.

Jak se na současnou situaci kolem koronaviru díváte vy? Byla veškerá striktní opatření podle vás opravdu potřeba? A myslíte si, že už máme "vyhráno"?
Z mého laického pohledu se situace řešila poměrně dobře. Nedostatek ochranných pomůcek, neznalost zákona a další trapasy by se sice v ideálním světě dít neměly, ale myslím, že jako národ jsme se s těmito hrboly zatím vypořádali chvályhodně. Rozhodně si nemyslím, že by bylo po všem. Ale kdy bude, to si naprosto netroufám odhadnout.

Primář Ondřej Beneš věnuje volný čas dcerce

Myslíte si, že jako lidstvo podceňujeme současnou pandemii? 
To se těžko posuzuje. Každý stát pojal řešení této krize jinak a až zpětně půjde rozhodnout, kdo zvolil nejlépe. Možná by se dala lépe konzultovat řešení mezi státy navzájem.

Sledujete vývoj pandemie i po příchodu z práce?
Od té doby, co docházím do nemocnice, ta čísla sleduji o dost méně. Nejvíce mě momentálně zajímá vývoj ve Spojených státech, kde je situace o dost dramatičtější než u nás.

Jak relaxujte? Jaké jsou vaše koníčky? A jak trávíte čas v karanténě?
Snažím se sportovat, jak karanténa umožňuje. Sleduji seriály na Netflixu, čtu i jiné knihy než ty do školy a nedávno jsem sázela semínka různých bylinek. Jsem nadšenec do jarních úklidů a konečně jsem měla čas na přerovnání knihovny.