Obě ženy teď na svou rodnou vlast vzpomínají mnohem častěji, než obvykle.

Situaci na Ukrajině sledují vlastně nepřetržitě. „Máme zapnutý internet vlastně pořád. Chceme vědět co nejdřív 
o všem, co se u nás stane," přiznávají Oresa a Naďa, že jejich mysli teď neustále naplňuje strach o svou vlast a především o blízké, které na Ukrajině zanechali.

„Mám na Ukrajině syna se snachou, bratra, příbuzné a známé. Pořád jsme v kontaktu, pořád nám posílají zprávy o tom, jaká je u nich situace," říká roztřeseným hlasem Naďa a ve tváři se jí míjejí všechny možné emoce.

Díky moderní technice se naštěstí mohou se svými příbuznými snadno a rychle spojit. „Mluvíme spolu hlavně po skypu. Kdo ho vymyslel, ten by zasloužil opravdu moc a moc velké poděkování. Díky internetu a skypu totiž můžeme s našimi nejbližšími být pořád v kontaktu. Můžeme si tak i volat a vidíme se na monitoru, je to prostě zázrak," nešetří Oresa slovy chvály nad dnešními vymoženostmi techniky.

Když začínají rozebírat současnou situaci v zemi, objevují se jim slzy v očích. „Je to strašné, co se u nás děje. 
V naší vlasti! Tolik mladých životů bylo zmařeno, proč? Většinou to byli mladí lidé. Mladí krásní lidé. Měli všechno ještě před sebou a zemřeli," říká s obavami v hlase Naďa a jen stěží zadržuje slzy a hned pokračuje: „Chtěli jen lepší život pro nás, pro celou Ukrajinu. Jen aby nebyla válka, z toho máme všichni strach."