Celým světem otřásají hrůzostrašné události, které v současnosti odkrývá rakouská policie. Každým dnem přicházejí na světlo nové události případu, kdy Rakušan Josef Fritzl věznil ve sklepě svého domu celých 24 let svou dceru Elizabeth. Příběh vězněné ženy opět rozdmýchal otázku domácího násilí a týrání. Okolí je často nevšímavé a samotné oběti se násilníkovi, který v řadě případů pochází z okruhu nejbližších osob, nedokáží postavit a bránit se. Svůj trpký příběh o manželském násilí nám s velkým emočním vypětím vyprávěla mladá žena z Berounska. Z pochopitelných důvodů si přála zůstat v anonymitě.


Jak začal váš příběh? Projevovaly se u manžela násilnické sklony?
Začali jsme spolu chodit poměrně mladí a byla to skutečná láska na první pohled. Přítel byl velmi pozorný, milý, rozhodně jsem u něj žádné násilnické sklony nepozorovala. Měli jsme vztah, který nám všichni mohli jen závidět, a tak bylo jen otázkou času, kdy se vezmeme. I manželství bylo idylické, aspoň prvních pět let.


Pak nastal zlom ve vašem vztahu?
„Došlo k hádce, po které jsem skončila se zlomenými žebry. Hádka začala vlastně kvůli tomu, že jsem se manžela zeptala na něco, co mu bylo nepříjemné a nechtěl se se mnou o tom bavit. Naléhala jsem, chtěla jsem odpověď. Místo ní jsem se dočkala prvního násilí, kterého se na mně manžel dopustil. A nastala klasická situace. U doktora jsem totiž pravdu neřekla, zlomená žebra jsem odůvodnila pádem.


Jak se pak váš manžel choval?
To je podle mě také asi ve většině případů stejné. Druhý den přišly na řadu omluvy, dárky a samozřejmě také sliby, že se to již nikdy nebude opakovat. A já to přijala, omlouvala jsem manžela, že se to stalo jen jednou. Do té doby jsme měli harmonický vztah, sama jsem to nechtěla ukončit kvůli tomuto jednomu konfliktu. A navíc byl náš vztah zase na dlouho dobu perfektní.


Ale pak se situace změnila a manžel vás znovu napadl…
Ano, opět uběhlo několik let. Poté se ale manžel začal měnit, začala jsem pozorovat, že něco není v pořádku. Vytušila jsem, že je mi manžel nevěrný, a tak jsem chtěla znát pravdu. A to se opět rozčílil do nepříčetnosti. Byl skutečně velmi surový, škrtil mě. Nechtěla bych zacházet do detailů. Ačkoli je to již řadu let za mnou, stále jsou tyto vzpomínky pro mě nepříjemné a budou mě provázet celým mým životem.


Jak se váš vztah vyvíjel dál?
Po tomto napadení jsem odešla. Manžel se mě snažil přesvědčit, že všechno bude v pořádku, abych to s ním ještě zkusila. Já jsem ale pochopila, že tahle situace se může kdykoli opakovat a řekla jsem si dost. Teď to zní poměrně jednoduše, ale rozhodně to tenkrát bylo velmi bolestné období, ze kterého jsem se musela dostávat s pomocí psychologa. Rozvedli jsme se a já se snažím udělat za minulostí tlustou čáru. Měla jsem štěstí, že jsem brzy potkala nového partnera, se kterým mám nyní rodinu a jsem šťastná.


Co byste poradila ženám, které jsou v podlé situaci jako vy před lety?
Já takové ženy na jednu stranu obdivuji, že v takovém vztahu dokáží žít. Pokud mají děti, je to často velmi pochopitelné. Chtěla bych jim ale vzkázat, aby se zbytečně nesnažily obětovat, a pokud prožívají doma peklo, rozhodně by vztah měly ukončit. Ohlížet se na děti je také špatné. I když se k nim samotným otec chová dobře, děti nejsou naivní a vycítí, že se něco děje a tak to negativně zasáhne i je. Nikdo by neměl násilnické jednání omlouvat. Podle mých zkušeností bohužel platí, že když to udělal jednou, udělá to i podruhé. Možná dřív, možná později, ale ta chvíle nastane.