První podnik na Berounsku, který doplatil na ekonomickou krizi, je zavřený již více než měsíc. Téměř dvě stovky zaměstnanců Intosu Žebrák se stále snaží vyrovnat s těžkou ranou osudu a najít si nové zaměstnání. Především teď, před blížícími se Vánocemi, se stále obtížněji snaží ubránit depresi.

„Dnes nepracujeme pro radost, ale pro peníze. Průměrný plat stoupá, ale komu? Můj muž 40 let pracoval věrně v Tosu a má podporu 6 tisíc korun. Dá se z toho žít? Já měla svou práci ráda. Byla jsem takový hlupák, že jsem dělala pro radost. A jak jsem dopadla? Teď musím přežít,“ hodnotí současnou situaci bývalá zaměstnankyně Intosu Saša Šrédlová.

Ačkoli se ocitla v těžké životní situaci, rozhodně se nevzdává a neustále se snaží najít novou práci. „Musím reagovat na slova ředitelky berounského úřadu práce Lenky Šmídové, která uvedla, že pracovních příležitostí je podstatně méně, přesto se stále objevují. Tak by mě zajímalo, kde je místo nálezu? Je to jako jít hledat poklad. Já vím o čem mluvím. V jedné rodině jsme 3 nezaměstnaní, kteří se práce nebojí. Muž a syn jsou odborníci v kovo a ani já nejsem laik. Mě se to už pomalu netýká, mám těsně před důchodem, ale co ti mladí?“ klade Saša Šrédlová rozhořčeně otázku.

„Mají děti, půjčky a teď chodí žebrat o práci. Z těch skoro 200 lidí z Tosu je opravdu málo takových, kteří něco našli. Většinou je potkávám v zednickém. Nebojíme se práce. Tak ať nám paní Šmídová poradí, kde hledat? Okolní podniky se chovají jako novodobí otrokáři. Za málo peněz třísměnná otročina. Raději vezmou zahraniční levné dělníky. Je mi z toho smutno, jak to dopadlo,“ bilancuje současnou situaci bývalá zaměstnankyně Intosu.

Na slova Sašy Šrédlové reagovala ředitelka Úřadu práce v Berouně Lenka Šmídová. „Nová místa se objevují, ale z mnoha oblastí, nemohu říct, že jsou ze strojírenství. Nikdo v současnosti nikomu nezaručí, že sežene práci v oboru, ve kterém dosud pracoval. Doporučuji všem sledovat evidenci volných míst na úřadu práce, ale i inzeráty,“ uvedla pro Berounský deník Lenka Šmídová.