Nižborští skláři o víkendu prožívali sváteční chvíle. V sobotu od časných ranních hodin totiž odlévali sošky Českého lva, prestižní ocenění českého filmu.
„Pro všechny z nás je to velmi prestižní záležitost. Ceníme si pocty, že tyto sošky můžeme vyrábět. V naší sklárně Českého lva děláme již osmým rokem,“ neskrýval potěšení majitel nižborské sklárny Jiří Rückl. Radost z práce byla vidět i na tvářích samotných sklářů, kteří se prestižní filmové ceny mohli dotknout téměř vlastníma rukama. Slovo téměř je na místě. Soška ve chvíli, kdy ji zkušený sklář vyndá s formy, má kolem 700 stupňů Celsia.

Souhra sklářů dodá sošce kvalitní vzhled. „Forma je veliká, proto se do ní musí nalít sklo ze dvou pecí. To je vytlačeno po celé formě,“ popsal odlévání Českého lva sklář Igor Skakun. Po vyjmutí lva z formy nastupují další skláři, kteří dohlížejí na její ochlazení. Přitom musí soškou otáčet, aby nezměnila svůj tvar. Nakonec ji ještě ukládají do pece.

Tvůrci Českého lva nechybí tradičně ani na březnovém udílení cen. „Je to vždy velmi silný zážitek, na který se každý z nás velice těší. České lvy se líbí, je to i ocenění naší práce,“ dodal Jiří Rückl.

A ke známé skleněnou sošce se váže i zajímavá perlička, kterou si majitel sklárny nenechal pro sebe. „Když Ivan Trojan získal Českého lva, řekl v přímém přenosu na pódiu, že ji věnuje své manželce. Potom se na nás obrátil s prosbou, zda bychom na sošku nemohli ještě vybrousit věnování pro jeho ženu,“ vyprávěl Jiří Rückl . V dnešním uspěchaném světě, kdy lidé často zapomínají na své blízké, je to podle sklářů nádherné gesto lidskosti.