Na těžké srpnové dny vzpomíná také současné kronikářka Města Beroun a historička Anna Matoušková, která nechala Berounský deník do kroniky nahlédnout, co se v ní o povodních píše.

V tu dobu Anna Matoušková pracovala jako vedoucí odboru kultury a památkové péče na Krajském úřadu Středočeského kraje a připomněla, jak voda zasáhla památky a muzea opravdu silně, především pak muzea v Roztocích a Berouně.

close 20 let od ničivých povodní. info Zdroj: Deník/Jan Lakomý zoom_in 20 let od ničivých povodní. „V době po kulminaci, kdy se vůbec nebylo možno dostat z Berouna do Prahy, jsem šla pomoct likvidovat povodňové škody do Muzea Českého krasu, kde jsem předtím pracovala. Sešlo se nás tam více bývalých zaměstnanců, včetně ředitelky Jany Čapkové. Nikdo z nás nezapomene na ty trýznivé pocity, když jsme z bahna a vody vytahovali poničené sbírkové předměty, jež jsme předtím měli mnohokráte v rukách,“ vzpomíná historička, která převzala berounskou kroniku teprve nedávno.

„V úterý 13. srpna povodeň na Berounce kolem 24. hodiny kulminuje. Škody ve městě a jeho okolí mají rozměr průběh a jsou srovnatelné s katastrofou v roce 1872, někde ji ještě převyšují,“ začíná záznam berounské kroniky psaný rukou bývalého kronikáře Jiřího Kopřivy.

Další záznamy prozrazují, že v ten samý den šestnáct hodin dříve Berounka dosáhla výšky 566 cm s průtokem 1138 kubíků za sekundu. „Hladina však stoupala velkým tempem dál. V poledne dosáhla 626 metrů a stoupala nadále,“ píše se dále v kronice.

Bylo to v nočních hodinách, kdy například musela nastat evakuace Penzionu pro seniory a část Závodí, kam už by se lidé po pěší lávce těžko dostávali. Voda ji totiž strhala společně s lávkou na Ostrově. Živel zaplavil prostory radnice až do výše 180 cm. V kronice se následně píše o stamilionových škodách. „Zatopené obchody na náměstí se jen pomalu vzpamatovávaly a některé byly otevřené až koncem roku. Byla to katastrofa, která nemá pamětníka,“ uzavírá kapitola věnující se úterku 13. srpna 2002.