Nato se ukázalo, že narovnání pandemických pravidel, které vedly k uzavření malých provozoven a současnému zamezení prodeje vybraného zboží v supermarketech, zapříčinilo nedostupnost školních pomůcek.
„Doma jsem na ošetřovném s mojí jedenáctiletou dcerou. Co mě hodně štve, je, že nelze nikde koupit psací pomůcky. Papírnictví jsou zavřené, Globus to má schované v igelitu, a jinde také nemají. Poslední šance bude v trafice u Vietnamců,“ vypráví maminka Markéta Dvořáková z Chrustenic.
Někteří rodiče vidí problém v distanční výuce, že se děti málo na výuku soustředí, která ještě navíc bývá často zkrácena. „Syn je ve třetí třídě a se svou učitelkou má online jednu hodinu denně. Běžně ve škole jich má čtyři až pět. Například za celou dobu ho paní učitelka vyvolá maximálně dvakrát. Zbytek času absolutně nevnímá, protože si hraje s propiskou nebo kouká mimo obrazovku,“ popisuje Michaela Bartošová Hofmanová z Litně.
Maminka dvou dětí, které chodí do první a šesté třídy, Lenka Dobešová z Berouna trochu sarkasticky situaci popisuje jako zvláštní paradox, kde jsou dospělí v zajetí pracovních povinností, kdežto děti mívají volnější režim. „V práci jsem na telefonu, kdy můžu, abych se ujistila, jestli se dcera vůbec přihlásila na online hodinu,“ líčí.
U Dobešů zároveň naráží na stejný problém s omezeným prodejem. „Do toho všeho vám napíše paní učitelka prvňáka, že má přinést modrou a červenou hrací kostku, což je momentálně ne moc snadno sehnatelná věc,“ s úsměvem doplňuje Lenka Dobešová.
Z druhé strany počítače se učitelům zase špatně učí, když musí kolikrát koukat do černé obrazovky, protože spousta dětí kameru nemá nebo z technických problému nejde zapnout. Někteří například kameru zapínat odmítají. Přesto všechno se snaží látku probrat.
„Chceme, aby ta práce byla odvedená. Občas si rodiče myslí, že děti nic moc nedělají, ale tomu tak není. Nyní to řešíme synchronní a asynchronní výukou. To znamená, že například já učím angličtinu, tak jim pošlu zadání – článek, poslech – a připravím otázky. Jeden den se žáci připraví a další hodinu se tomu úkolu společně věnujeme online, kde si to celé rozebereme,“ říká ředitelka ZŠ Wágnerka Eva Drbalová. Zároveň vyjadřuje pochopení k rodičům, když dodává, že nejvíce je distanční výuka náročná pro děti na prvním stupni.
„Vidím to u vlastní dcery. Pro devítileté dítě je v pokojíčku, kde má spoustu jiných vjemů, tři hodiny sedět u počítače velmi náročné na udržení pozornosti,“ dodává.
Ředitel základní školy Jungmannova Ivan Souček na distanční výuce vidí snad jedno jediné pozitivum, kterým je, že se děti učí nezávislosti. „Žáky to určitě vede k větší samostatnosti a zodpovědnosti. Velkou roli v tom samozřejmě hraje i rodina dítěte, která by dítě měla hodně podpořit,“ říká.
Taktéž doplňuje, že učitelskému sboru, a stejně tak i žákům, prezenční výuka velice chybí.
„Nebaví nás to. Pro to jsme kantořinu nestudovali. Na druhou stranu smekám před kolegy staršího věku, kteří se museli rychle naučit nebo zdokonalit v digitálních technologiích, aby ta výuka dobře fungovala,“ uzavírá ředitel berounské základní školy Jungmannova.
