Před sedmačtyřiceti lety vstoupila na území Československa takzvaná vojska spřátelených armád. Do země přijely tisíce nevítaných tanků, výjimkou nebyl ani Beroun. Dospělí lidé se v těžké době báli o své děti, dětem utkvěly v paměti tanky na náměstí.
Srpnové události roku 1968 zasáhly lidi na venkově i ve městě. Na těžkou dobu včera zavzpomínala v berounské cukrárně i šestasedmdesátiletá paní Libuše. „Bydleli jsme v Hudlicích. A co se mi vybaví nejdřív? Vezli jsme zrovna dříví z lesa, měli jsme ho naložené na autě. Kamarád manžela dal navrch strom, aby to vypadalo jako dělo. Rusové jeli od hřiště za námi a sledovali nás," vzpomíná paní Libuše a na její tváři je vidět úleva z toho, že okupace je už minulosti. „Potom jsme zahnuli ke skále a Rusové zastavili a koukali za námi," pokračuje žena. Podle ní Rusové nemohli rozlišit zda jde o dělo nebo strom.
I když se jí při vzpomínce na tuto událost objevuje úsměv na tváři, jedním dechem dodává, že při srpnových událostech se bála především o své děti. Jednou z dětí byly tři roky, druhému osm. Na otázku, jak celou dobu prožívala, odpověděla jedním slovem: „Hrozně."
Po revoluci si rodina paní Libuše oddechla. „Stále jsme čekali, až okupanti odjedou. Trvalo to dlouho," uzavírá své vzpomínky žena, která v roce 1968 žila v Hudlicích.
Své vzpomínky na rok 1968 mají i lidé, kterým byl v té době třeba pět let. „Noc, co přijely tanky, jsme byli v Mirovicích. I zde jsme je slyšeli projíždět celou noc. Táta se však domníval, že se jedná o cvičení. Nejprve jsme nevěděli, co se děje. Ihned jsme ale jeli domů do Berouna," říká Ivan Herák.
Jako pětiletému chlapci zůstala vzpomínka nejen na tank na berounském náměstí, ale se srpnem 1968 má spojené i fronty. „Lidé začali skupovat základní potraviny, jako je cukr, nebo chleba. S dědou jsme přinesli plnou síťovku a zase jsme vyběhli na další nákup. Posílala nás babička," říká Ivan Herák. Ten je přesvědčený o tom, že na historické okamžiky,jako jsou světové války, nebo i srpnové události roku 1968, by se nemělo nikdy zapomenout.
