Už v pondělí jsme s přítelem museli řešit problémy kvůli výpadkům elektřiny, ale ty nebyly naštěstí delší než tři hodiny. Za to úterní výpadek elektrického proudu mi dal pořádně zabrat.

Kvůli poruše na autě jsem nejela do redakce a pracovala z domova. Poprvé nám vypnuli elektrický proud před polednem asi na půl hodiny. To jsem přežila, ale druhý výpadek, který následoval kolem jedné hodiny odpoledne, ten stál za to!
Bydlíme totiž na samotě a máme, stejně jako mnoho jiných lidí, vše na elektřinu. Když nejde, neteče nám doma voda, nejdou otevírat příjezdová vrata, netopí topení a hlavně nejde internet, na kterém jsem po pracovní stránce závislá.
První hodina bez proudu byla v pohodě, když mi ale kolegyně zavolala, že nejde elektřina ani v redakci, začala jsem být nervózní. Znáte ten pocit, když musíte něco dodělat a všechno je proti vám.

Zkoušela jsem se dovolat na ČEZ, ale tam bylo stále obsazeno. A protože jsem nechtěla jen nečinně čekat, tak jsem sbalila notebook, přelezla s ním vrata, což nebylo vážně jednoduché, a vydala se do jedné restaurace v Křivoklátě, kde mi vždy při výpadku internetu poskytovali azyl.

Mé zklamání bylo velké, protože i tam byli bez proudu. Kuchař smažil řízky a připravoval obědy potmě. Další má zastávka byla na Obecním úřadu v Křivoklátě, kde jsem našla zaměstnance také ve tmě. Kvůli výpadku elektřiny byl zavřený i obchod a lidé postávali netrpělivě před domy a nikdo nevěděl, jak dlouho porucha potrvá.

Nakonec jsem se dovolala na ČEZ, kde mi sdělili, že to vypadá velmi špatně, protože je porucha na vysokém napětí, která postihla celý Středočeský kraj, a že nám elektřina nepůjde několik hodin. Zůstala jsem bezradně stát na místě a přemýšlela, co si počít.

Když jsem zjistila, že město Rakovník výpadek proudu nepostihl, poprosila jsem kolegy z Rakovnického deníku, jestli bych nemohla práci dodělat v jejich redakci. Velmi ochotně mi vyšli vstříc a já jim za to ještě jednou děkuji.
Zajistila jsem si odvoz a když jsem v jejich redakci pustila počítač, strašně se mi ulevilo.

Po návratu domů jsem všude v domě zapálila svíčky a s napětím čekala, kdy elektřinu konečně pustí. V osm večer jsme už s partnerem rezignovali a po studené večeři si začali užívat romantiky. Bez proudu jsme byli až do středy.

Jaká to byla úleva, když jsem si mohla ráno uvařit kafe a rozsvítit v domě. Napadlo mě přitom, jak jsme na elektřině závislí, a jak to naši předci měli bez ní těžký.