Pravidelní diváci soutěžně – zábavného televizního pořadu Jsi chytřejší než páťák? určitě nepřehlédli jednoho z jedenáctiletých protagonistů – Josefa Navrátila z Drahobudic.

Účinkování ve společnosti Richarda Genzera a Michala Suchánka je zatím vyvrcholením Pepovy kariéry. Mihl se totiž i ve filmu Jak se krotí krokodýli či v seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Za všechno vlastně může můj neúspěch na recitační soutěži. Za školu jsem soutěžil v krajském kole v Mělníce a zatímco doposud jsem vždy vyhrával, tady to nevyšlo, což mě dost vzalo. Mamka mě chtěla utěšit, a tak navrhla, že bychom mohli zkusit casting do filmu Jak se krotí krokodýli,“ líčí usměvavý klučina, jak se z něj stala malá filmová hvězda.

Na svůj věk zaujal porotu netradičním kouskem. „Zazpíval jsem jim písničku Pohoda od Kabátů, tehdy jsem měl ještě i dlouhé vlasy,“ směje se. Díky tomu si ve snímku Marie Poledňákové zahrál jedno z dětí, které se ve snímku jmenovalo stejně jako v civilu.

V zábavné televizní show si později se svým idolem a jmenovcem Pepou Vojtkem dokonce zazpíval, k jeho velkému zklamání se však zrovna tento výstup na televizní obrazovky nedostal.

Dvakrát se Pepa mihnul i v seriálu Ordinace v růžové zahradě. „Poprvé jsem si popálil ruku, podruhé jsem se v parku píchl o injekční stříkačku,“ vypráví, s čím musel vyhledat seriálového pediatra Prokopa Hrubého.

Zatímco se diváci každou neděli baví u bojů dospělých s páťáky, Pepa už se doma v Drahobudicích jenom směje. Natáčení mu už skončilo. „Měl jsem štěstí, vybrali mě z asi pětadvaceti dětí, musel jsem podstoupit i vědomostní test,“ říká. Na otázku směřující k jeho poslednímu vysvědčení odpovídá nejprve z televize okoukaným no comment. „No čtyři dvojky, ale ta jedna byla z chování,“ přiznává později pravý stav věcí. „Rodičům řekli, že za šikanování učitelského sboru. Stojím si totiž za svým názorem a to se učitelkám moc nelíbí,“ vysvětluje na naléhání žák devítiletky v Uhlířských Janovicích.

Teď si užívá prázdnin, v září jej čeká natáčení dalšího televizního seriálu – tentokrát nekonečného příběhu Ulice. „Rozhodně bych chtěl být hercem a kdyby to nevyšlo, tak alespoň režisérem,“ má o své budoucnosti jasno chlapec, který podle maminky Aleny četl písmena už ve dvaceti měsících věku.