„Rozhodly jsme se, že nebudeme s koňmi jen závodit, ale vyzkoušíme si, jaké to je, putovat s nimi krajinou, přičemž pokaždé zakotvíme v různých lokalitách,“ popsala Babeta Kvapilová z Kladna. Děvčata ji zvolila šéfkou výpravy. Koním se věnuje odmala a povoláním je středoškolská učitelka matematiky. Nyní si užívá zasloužené prázdniny a také pro ni to byla výzva, zakusit něco nevšedního.

Všechny účastnice výpravy, prima holky do nepohody, jsou závislé nejen na počasí, ale i na tom, kdo je kde nechá přespat. Přesto nenechaly nic náhodě a trasu předem pečlivě naplánovaly. Vzhledem k tomu, že lesní ani turistické cesty nejsou takové jako před staletími, kdy byl kůň naprosto běžný dopravní prostředek, musí v dnešní době koňáci počítat cestou s různými obtížemi a občas také s provozem na silnici. I to byla pro pětici děvčat zatěžkávací zkouška, aby poznala, co je vůbec s koněm v terénu možné.

Překvapení na turistické cestě

„Narazily jsme na některá úskalí turistických cest, protože některé nejsou s koňmi vůbec schůdné. V Nižboru nás například nemile překvapily schody na turistické cestě. Nezbylo, než trasu objíždět. Kvůli psům se snažíme vyhýbat silnicím, ale někdy není zbytí, než jít po vozovce. Někteří řidiči ovšem nerespektují dostatečné rozestupy mezi koňmi, takže se občas stalo, že na nás nervózní šoféři najeli a při předjíždění se klidně napasovali mezi koně. Naštěstí se nikomu nic nestalo,“ popsala Babeta Kvapilová.

Protože s sebou nevezou elektrický ohradník, mají předem nasmlouvaná místa, kde na noc koně ustájí a samy si postaví stan. „Nejdůležitější jsou pro nás hlavně koně, až když je ubytujeme, napojíme a nakrmíme, pak teprve samy hledáme možnost, kde si opatříme jídlo. Někdy s větším či menším úspěchem,“ konstatuje s úsměvem šéfka výpravy.

I ve velkém vedru děvčata ušla se zvířaty společně denně okolo 25 kilometrů. „První den jsme se trochu ztratily, takže jsme nachodily trochu víc kilometrů, ale snažily jsme se jít pomalu. Naše koně jsou závodní, jsou proto zvyklí dělat hodinu intenzivně a ne jít šest až sedm hodin denně. I na to musíme myslet,“ dodala Babeta.

Dívky naplánovaly cestu podle serveru mapy.cz. „Jsou celkem dobře udělané a když špatně odbočíme, snažíme se hledat podle GPS. V lesích na Křivoklátsku ovšem občas není signál, takže je to dobrodružství a někdy se zamotáme, ale nakonec vždy dorazíme do cíle," dodává Babeta. Nevšední zážitek tak mají děvčata už teď na celý život a před sebou další výzvu, kam vyrazit za rok.