Pihoun od Slavoše je název knihy beletristických vzpomínek loděnického malíře, pedagoga, spisovatele a bývalého starosty Karla Patáka. Ilustracemi ji doprovodil výtvarník Kameel Machart, jehož vydavatelství knihu také vydává. Koupit ji lze ve všech berounských knihkupectvích.
„Když jsem se před lety rozhodl napsat příběh o sečtělém školákovi z berounského předměstí, bylo mým záměrem, aby se románový hrdina, ač fiktivní postava, pohyboval v autentickém prostředí. Aby byl obklopen v té době žijícími lidmi. Jeviště, na kterém se příběh odehrává, je město Beroun a jeho nejbližší okolí v reáliích dvacátých let minulého století,“ vysvětlil Karel Paták.
Hlavními postavami je autobiografický Jan Šesták, kterému říkají Pihoun, a jeho kamarád Eman. Spolu s nimi a s několika stálými hosty zájezdního hostince U města Slavoše hraje v knížce důležitou roli tak trochu nadčasová osobnost, doktor Otto Kottek, Pihounův učitel a věčný oponent.
„I pan Kottek byl ovšem živoucí postava, člověk, kterého jsem poznal v době, kdy mi bylo třináct let. Tehdy jsem u něho bral hodiny angličtiny a on mne často místo únavné gramatiky učil kreslit, přičemž mi vykládal, co je světelný rok, co mlhovina v Andromedě a jak je to vlastně s tím nekonečnem,“ poznamenal autor.
Ten poznámky o zájezdních hospodách a o formanech shromažďoval zhruba od roku 1966. Tedy od doby, kdy společně s kolegou Ladislavem Svatošem pracoval na projektu nové instalace sbírek Muzea Českého krasu v Berouně. Stěžejním zdrojem mu byla Monografie Berounska a Hořovicka z dvacátých let minulého století.
„Tu jsem získal dost kuriózním způsobem, vyměnil jsem ji totiž ve sběrně za adekvátní objem novinového papíru. Mimochodem, stejným způsobem jsem si obohatil knihovnu o kompletní Brehmův Život zvířat, ilustrovaný čtrnáctidílný Mayersův Lexikon přírody a o bohatě zdobenou dvanáctisvazkovou Handbuch der Geographischen Wissenschaft,“ doplnil Karel Paták.
A jak je kniha autentická? „V kapitolách Loděnická anabáze a Na Hvězdě jde o mé, tedy Pihounovy autentické zážitky, jen jsou časově posunuté do dvacátých let. V úvodní a „plzeňské“ kapitole vycházím hlavně z vyprávění archiváře Jana Königa a z jeho znalosti fungování přepřahacích hospod na trase Beroun-Plzeň,“ uzavřel spisovatel.
Karel Souček
