Průvodcem po Svatojánské koleji byl Michal Šedivý, který je dlouholetým správcem budovy, jež zná každičký historický i hmotný detail o tomto magickém místě.

První návštěva patří původně hudební třídě, která se nachází v nejmladší části objektu, kde je na stropní fresce zachyceno kázaní Jana Křtitele u řeky Jordán. Freska je cenná svojí originalitou a nikdy nemusela být restaurována. Na obraze na protější zdi je zachyceno položení základního kamene zdejšího kostela svatého Jana Křtitele z roku 1661. Místnost nyní slouží spíše k setkávání. Konají se zde i veřejná zasedání zastupitelstva obce.

Pokračujeme dál do třídy výtvarné výchovy, kde se učí výtvarný projev budoucích učitelů a převážně učitelek, protože z 95 procent tu studují dívky. Předmět učí několik pedagogů včetně akademické malířky Kamily Šilhánové.

Další zastávka je ve školní kapli, která byla vysvěcena před dvěma lety. Výhodou je, že se dá používat celoročně, kdy například v jiných církevních prostorech bývá v zimním období kolem 2°C. Dříve prostory sloužily jako fara.

V dalším patře Michal Šedivý otvírá dveře prostor auly, studovny a budoucí knihovny, které v současnosti prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Na prostory navazuje již opravená původní knihovna, která se po rekonstrukci bude rozšiřovat. Prostory budou sloužit jako další reprezentativní místo, které navíc nabízí zajímavou atmosféru, protože se nachází přímo nad Svatoivanskou jeskyní. A vskutku, člověk jako by cítil zajímavou pozitivní energii, když se v těch místech pohybuje.

Místnosti budou šetrně rozděleny skleněnou příčkou právě na prostor auly a budoucí reprezentativní knihovny. Tady knihovna původně existovala už v době, kdy zde sídlili benediktýni. Pak ale vyhořela a prakticky nic se z ní nezachovalo. Díky dotačnímu titulu (Program 2019 pro poskytování dotací z rozpočtu Středočeského kraje na obnovu památek určených ke společenskému využití), který koleji poskytl téměř 1,4 milionu korun, se tedy po několika staletích knihovna vrátí zpět do svých původních prostor.

Pokračujeme do klubovny, která primárně slouží studentům jako jejich společné útočiště k trávení času či studiu. Na koleji se dá ubytovat, nicméně tato místnost patří výhradně studentům, kam vedení školy hosty nepouští. Pokoje působí skromně, ale velmi příjemně. Oknům stále dominují mříže, jež tu jsou ještě z doby totality, kdy budova sloužila jako vězení, posléze i jako státní archiv a policejní škola ministerstva vnitra pro výchovu nových příslušníků komunistické státní policie (StB).

Po schodišti procházíme kolem sochy svatého Jiří, která zdárně přečkala i tyto temnější doby bez sebevětšího poškození. Postava svatého Jiří přišla pouze o své kopí, kterým se zrovna chystá skolit draka.

To už ale pokračujeme do nynější hudební třídy, která v současnosti více nahrazuje původní učebnu hudby se stropní freskou a nástěnnou malbou. Třída neslouží pouze k výuce hudby, ale i dalším předmětům.

Nyní se ale již nacházíme v učebně dramatické výchovy. A i když je místnost menší, chytře využitý prostor nabízí útulné prostředí pro tvorbu a konání různých her a představení. Místnost sama o sobě prošla dramatickou změnou, kdy se muselo investovat obrovské množství práce a prostředků, aby se proměnila do takto příjemně obyvatelného stavu. Dramatickou výchovu zde vyučuje mimo jiné boromejka Angelika Pintířová.

Refektář je hlavní a zároveň reprezentativní místností koleje, kde se konají různé koncerty, divadelní představení, slavnostní obřady, a to včetně svateb. V době kláštera místnost sloužila jako jídelna. Freska na stropě vyobrazuje hostinu na Tetíně, na kterou Bořivoj s Ludmilou pozvali poustevníka svatého Ivana, který je též znám jako Jan Poustevník. Ludmila s Bořivojem mu nabídli vejminek. Ten ale svatý Jan odmítl a rozhodl se nadále vést asketický život. Měl tak strávit 42 let života v jeskyni, která se nachází právě pod zrovna rekonstruovanou aulou a knihovnou. Ke koleji a obci se váže i legenda zjevení svatého Jana Křtitele, která je zobrazena i na jedné z fresek v refektáři.

Poslední zastávka byla v keramické dílně s vlastní pecí, jež místnosti vkusně dominuje. Prostor byl podle dobových dokumentů původně, asi před 130 lety, využíván jako prádelna. Nyní podle slov Michala Šedivého mnoho studentů v této učebně objeví zálibu v tvorbě z hlíny. Hlavně přes prázdniny se zde také konají tvořivé dílny pro veřejnost, které často bývají i součástí příměstských táborů.