Nedlouho po zakoupení hradu českým králem Janem Lucemburským žil sedm let na hradě ve skrytu mladší bratr Karla IV. Jan Jindřich. Byl neprávem zapuzen svojí manželkou Markétou Tyrolskou. Karel IV. na hrad zanevřel, neboť na něm v roce 1351 zemřel jeho prvorozený syn Václav. Slávu hradu obnovil Václav IV. a celý jej přestavěl.

Po požáru v roce 1526 královská komora na opravu hradu rezignovala a předala jej zástavním držitelům. Jejich snaha nalézt ukrytý poklad vedla ke zborcení zdí starého paláce a hrad se stal zříceninou. Život se přesunul do podhradí k pivovaru. Do povodně v roce 1872 byl hrad obklopen rybníky a do roku 1926 na něm žila místní rodina Kundrátova. Nyní hradní věž slouží jako rozhledna.

Starší trhovou ves Žebrák získal syn Oldřicha z Valdeka, který zemřel roku 1281. Hrad, jenž získal jméno po skalním žebru, na jehož konci stojí, založil teprve jeho vnuk Oldřich Zajíc (umřel roku 1304). Nové sídlo žebrácké (později hazmburské) větve Buziců bylo postaveno asi 2 kilometry severně od obce na ostrohu, vytvořeném křemencovým valem, který se táhl shora od severovýchodu a tam nad soutokem Pekelského a Stroupinského potoka končil.

Protože hřeben byl velmi dlouhý a jen několik metrů široký, byl příčný příkop, jímž byl křemencový val napříč proťat, vzdálen od obou potoků téměř 200 metrů. Na tomto neobyčejně úzkém a protáhlém staveništi byl postaven vnitřní hrad, jehož nejdůležitější část, okrouhlá věž, měla v průměru více než 11 metrů. Těsně za ní, oddělen asi 2,5 metru širokou mezerou stál palác, který byl na nejširším místě za věží včetně zdí asi 10 metrů široký a přes 30 metrů dlouhý.

Z budov, které vyplňovaly mezeru mezi palácem a příčným příkopem, zůstaly jen nepatrné zbytky zdí. Teprve těsně nad příkopem se zachoval základ obdélného stavení s dodatečně vestavěnými rohovými pilířky pro klenbu.

Vetší hrad na větším kopci

Vlastní dějiny hradu Točníka začínají koncem 14. století, kdy jej jako honosné representační sídlo nechal zbudovat král a římský císař Václav IV. Bezprostředním popudem byl zřejmě požár dolního hradu Žebráka roku 1395. Místo obtížné přestavby Žebráka, který se kvůli své poloze na úzkém skalním ostrohu nedal příliš rozšířit, nechal panovník zbudovat vetší hrad na větším kopci.

Krom pohodlí přitom zajisté myslel i na větší bezpečnost, neboť jeho vláda byla provázena četnými konflikty s panstvem - v roce 1394 byl dokonce zajat přívrženci svého bratra Zikmunda a delší dobu vězněn v Praze a později ve Vídni. České země, zdecimované morovou ranou v roce 1380, zažívaly tou dobou pomalý ústup z výsluní, na které je vynesl Václavův otec Karel IV., a na obzoru už se chystala husitská revoluce.

Václav tehdy často utíkal z Prahy a uchyloval se na své hrady v Křivoklátských lesích, především na Křivoklát a později právě na Žebrák a Točník. Kromě příležitostí k honitbě mu na poloze Točníka vyhovovala především blízkost významné zemské stezky z Prahy do Norimberka (současná silnice E50).

První léta 15. století byla pro nový hrad zároveň i zlatou érou. I když Václav IV. přišel roku 1400 o císařskou korunu, hlavní brána byla stále vyzdobena znaky mnoha zemí, jejichž korunu si Václav nárokoval. Po Václavově smrti připadl hrad jeho bratru Zikmundovi - ten se ale v Čechách příliš nezdržoval, a tak Točník přečkal husitskou revoluci jako zástava v držení Seinsheimů a později Kolovratů.

Jelikož šlo o rody katolické, staly se hrady Žebrák i Točník roku 1425 terčem husitského útoku. Bezmála osmitisícové vojsko oba hrady po tři dny obléhalo a poté neúspěšně odtáhlo dál, směrem ke katolické Plzni.