V 11. století byla u Berounky založena osada nazývaná příznačně Na Brodě. Vedla tam důležitá obchodní stezka z Prahy do Plzně a dále do Bavor.

První písemnou zprávu o městě obsahuje listina Přemysla Otakara II. z roku 1265, kterou vydal pro ostrovský klášter. Zde se poprvé objevuje v latinské podobě jméno Beroun Verona. Latinský název byl do němčiny překládán jako Bern. Sídliště, ze kterého později vznikl Beroun, tvořilo nejkratší a nejsnazší spojení mezi Prahou a Plzní.

Dalších třicet let nejsou o městě téměř žádné zprávy, až v roce 1295 začíná pod správou Václava II. vznikat historické jádro Berouna. O osm let později získali měšťané od krále důležité privilegium, díky kterému se Beroun stal po právní stránce královským městem.

Doba Karla IV. znamenala rozkvět města a jeho řemesel. Berounští byli proslavení soukeníci, sladovníci, vinaři, pivovarníci a hlavně hrnčíři, jejichž červeně zbarvená keramika, zdobená bílými přírodními motivy byla věhlasná.

Ve městě žili i zámožní měšťané, často německého původu, a ti se spolu s dominikánským řádem postavili na počátku husitských válek na stranu císaře Zikmunda. Ovšem Žižka Beroun v roce 1421 dobyl a dominikánský klášter zbořil.

Město se poté přiklonilo k husitskému bratrství. Za Jiřího z Poděbrad stáli Berounští na straně nového krále a pomáhali mu i při vojenských taženích.