Nižbor se až do roku 1946 jmenoval Nová Huť (někdy též Nová Huť u Berouna nebo Nová Huť pod Nižborem. První písemnou zmínku o této obci najdeme v písemnosti Acta apud Missembt z 27. září 1265, kdy král Přemysl Otakar II. vydal na zdejším hradě zakládací listinu města Poličky. Z původně německého jména Miesenburg, čili „hrad nad Mží“ postupně vznikl současný jeho název Nižbor.

Základem obce se stala železná huť, založená v roce 1512 rytířským rodem Ottů z Losu. Ti měli tehdy v držení i hrad. Lidé sem přicházeli za prací a stavěli si v okolí hutě domy. Jelikož rod již jednu huť provozoval v nedalekém Hýskově, nazvali tu zdejší Nová Huť. Konec chodu železárny způsobila velká povodeň roku 1872 a pád vídeňské burzy roku 1873. Obec se od 16. století do roku 1925 jmenovala Nová Huť, mezi lety 1925–1946 Nová Huť pod Nižborem a teprve od roku 1946 nese současný název Nižbor.

Dominantu obce - místní zámek založil jako hrad ve třináctém století král Přemysl Otakar II. Hrad byl později přestavěný na zámek, jehož dochovaná podoba pochází zejména z barokní přestavby, kterou nechal v letech 1720–1726 provést hrabě Jan Josef z Valdštejna. Od roku 2003 je v zámku umístěna expozice keltské kultury.

Další významná památka se nachází na protilehlém kopci zvaném Hradiště, kde lze nalézt pozůstatky keltského oppida Stradonice (rozloha 90 ha), které v roce 1877 proslavil nález zlatého pokladu. Poklad měl mimořádnou hodnotu, protože ho tvořilo asi 200 kusů zlatých mincí zvaných duhovky. Následovala zlatá horečka, na území bývalého oppida denně kopalo až 300 lidí.

Nižbor dále proslavila i místní sklárna. Sklářský rod Rücklů zde zahájil svou činnost v roce 1903. Pro výběr místa na sklárnu bylo určující, že v okolí byl dostatek palivového dřeva a blízko bylo i uhlí a železnice. Sklárna byla po 2. světové válce znárodněna, do soukromých rukou se vrátila až po roce 1989. Vyrábí se zde olovnatý křišťál.