Michal pracuje jako elektrikář v Praze a Vít na Povodí Vltavy v Berouně. Dva kamarády spojuje i společná záliba v řemeslnických pracích. Umějí zastat prakticky jakoukoliv práci kolem domu, kterou si i přivydělávají. A to se v Mikulčicích, kam se hned první víkend po katastrofě vydali, teď hodí nejvíce.

„Ve čtvrtek 24. června večer jsem byl na pivku a přítelkyně mi ukazovala nějaké fotky. Těžko se tomu dalo uvěřit a ještě ten večer jsem jí říkal, že to asi bude nějaký nesmysl – tornádo u nás. Ráno jsem se na to díval znovu. Tak jsem volal hned Víťovi, jestli to viděl, že bychom tam mohli vyjet na pomoc,“ říká Michal. Ještě v pátek ráno šli normálně do práce a poté se nachystali na cestu.

„Bratranec Michal Fišer ze stánku v Hýskově přispěl naftou a dal nám i nějaké potřebné věci pro tamější obyvatele,“ upřesnil Vít. Do oblasti se vydali v sobotu 26. června v pět hodin ráno, v devět už v obci pomáhali s úklidem a vraceli se druhý den odpoledne. „Dojeli jsme na místo, šli jsme na obecní úřad, kde jsme byli tak minutu a hned jsme šli pracovat,“ dodává Vít.

„Zrovna tam přišel nějaký chlapík, Oldřich, že shání pomoc ke svému domu, tak jsme šli,“ říká Michal. Okamžitě se hodila motorová pila, se kterou potřebovali odřezat padlý strom, který blokoval vstup do domu, pak přišlo na řadu čištění střechy. „Ze střechy jsme sundávali různé pozůstatky všeho. Nešlo jen o věci, co ti lidé měli na půdě. Dostávali jsme například dolů veřejné osvětlení, zábradlí, balík vaty odkudsi, našli jsme tam čtyři druhy střešních tašek. Vůbec to nebyl hezký pohled. Dům měl všechna okna vysklená, utržený roh. Ti lidé do poslední chvíle nevěděli, jestli jejich barák bude strhnut, nebo ne,“ doplnil ho Vít.

Smutný pohled na spoušť

Zprvu ale příjezd na místo nezvěstoval nějakou velkou spoušť. „Viděli jsme z kraje jen několik domů s plachtami. Říkali jsme si, že to nevypadá zas tak hrozně. Jenže pak to přišlo, jak jsme se dostali dál – všude hromady plechů, suti, skla a dřeva. Když jsme přijeli na místo, byl to hodně smutný pohled. Ještě horší to bylo, když jsme vylezli na střechu a rozhlédli se po okolí,“ popisuje Michal pohled na spoušť, kterou za sebou tornádo nechalo. „Koukáte s otevřenou pusou a říkáte si, kde to vůbec jste,“ dodal Vít.

V Mikulčicích strávili dva dny. Místní obyvatelé zařídili v kulturním domě improvizovanou polní kuchyň, kam se brigádníci mohli přijít najíst. „Vařilo se přímo tam a okolní restaurace na místo vozily další jídlo,“ popsal Vít. Večer došlo i na posezení s místními. „Někdo pak vytáhl slivovičku, tak to nás hezky uspalo,“ smál se Michal. Noc strávili venku u fotbalového hřiště. „Fakt neodporučuji tam spát pod širákem. S těmi komáry to byla trošku sranda,“ taktéž s úsměvem konstatoval Vít.

Dva dny pomoci pro ně bylo málo a chtějí se na Moravu vrátit. „Abych řekl pravdu, neměl jsem ani tak dobrý pocit z toho, že jsem mohl pomoct, ale byl jsem spíše naštvaný, že jsem nemohl pomoct víc,“ říká Michal a dodává, že se s Vítem rozhodili, že se v pátek 23. července na místo vrací na celý víkend.

I při katastrofě takových rozměrů lidé zůstávají pozitivně naladěni. „V momentu jim zmizely střechy nad hlavou, a přes to všechno to jsou naprosto skvělí lidé, kteří neštěstí brali více méně už s humorem a snažili se zůstat nad věcí. A večer, když jsme si po práci poseděli u pivka, najednou kolem nás sedělo deset lidí a všichni jako bychom se znali 20 let,“ líčí Michal.