Jako duly se zde představily Johana Passerin a Ludmila Chábová.

Co vlastně znamená slovo dula? Co si pod tímto výrazem mají čtenáři představit?

Ludmila Chábová: Dula je žena, která doprovází rodičku k porodu a která jí při něm podporuje. Svou přítomností průkazně urychluje porod a činí jej příjemnějším. Tomu však předchází několik setkání, na kterých se na porod připravujeme.

Johana Passerin: Slovo dula pochází z řečtiny a označuje ženu, která pomáhá jiné ženě. V historii to byly většinou babičky či matky, které byly rodičce blízké a mohly jí podpořit i svými zkušenostmi. Momentálně mám malé děti, a proto se věnuji především poradenství a nechodím k porodu. Více než padesát procent maminek, se kterými jsem pracovala, mě nakonec ani k porodu nezavolalo, protože pro ně byla důležitější právě ta setkávání během těhotenství. Pak už mě vlastně nepotřebovaly.

Jak se z vás staly duly?

Johana Passerin: O tom, že bych chtěla dělat dulu, jsem začala přemýšlet, když jsem čekala své první dítě, tedy v roce 2002. V té době byla řada mých známých těhotná a já si uvědomila, že mě toto téma přitahuje. Tentýž rok se konal první ročník kurzu pro duly, do kterého se přihlásila moje kamarádka, která byla u mého porodu. Můj vlastní porod pak byl hlavním impulsem. Rodila jsem doma s porodní asistentkou a byl to opravdu krásný a posilující zážitek. Svoji zkušenost jsem chtěla předat i dalším ženám. Absolvovala jsem tedy kurz pro duly, stala se ze mě certifikovaná dula a jsem členkou České asociace dul. Osobně si však myslím, že kurz není potřeba. Musíte to mít zkrátka v sobě. Pravdou ale je, že když bych neměla žádnou takovou kamarádku a chtěla bych dulu, tak bych zřejmě hledala mezi certifikovanými dulami.

Ludmila Chábová: Já nejsem certifikovaná dula a do budoucna uvažuji spíše o práci registrované porodní asistentky, chtěla bych si v tomto směru doplnit oficiální vzdělání. K tomuto povolání jsem se dostala, když jsem porodila své dítě ve vrchlabské porodnici nakloněné přirozeným porodům. Začaly za mnou chodit kamarádky a známé a chtěly poradit, nebo abych je doprovodila k porodu. Pak jsem potkala Johanu, která mi řekla, že jsem dula.

Jak vypadá příprava na porod s dulou? Jedná se jen o teoretickou přípravu, nebo dochází i k nějakému praktickému nácviku?

Johana Passerin: Osobně nejsem zastánkyní nácviku. Každá dula pracuje s rodičkou jiným způsobem, ale pro mě je nejdůležitější, abych té ženě dala prostor, aby si to v sobě utřídila a udělala si ve věcech jasno. Rozhodně ale nejsem žádný psychoterapeut. Musím však vědět, co se v ženě odehrává. Jednou jsem zažila, že se mi klientka opravdu hodně otevřela. Bylo to velmi emotivní a zřejmě se tam odehrával nějaký psychoterapeutický proces, který ani nebyl mým úmyslem. Může však k němu dojít a my na něj musíme být připravené.

Doporučujete při volbě místa porodu porod v domácím prostředí?

Johana Passerin: Je pravda, že mě vyhledávají klientky, které jsou alternativněji laděné, ale já jim v žádném případě nic nedoporučuji, ani je nepřesvědčuji. To duly nedělají. Já ženám předávám jen své zkušenosti a je pouze na nich, jakou variantu si nakonec vyberou. Dávám si velký pozor, abych s nikým nemanipulovala. Stejně tak nemohu vstupovat do vztahu mezi rodičkou a lékařem, i když vím, že kdybych něco řekla, tak porod mohl dopadnout lépe. Nevměšovat se je asi to nejtěžší na práci duly.

Jaký je tedy vztah mezi dulou a zdravotníkem? Nejsou tito lidé v rozporu?

Johana Passerin: Určitě ne. Duly mají za cíl spolupráci se zdravotníky všech úrovní. Rozhodně se jim do jejich práce nechceme plést a nějak jim do ní zasahovat. Mám zkušenost, že když jdeme do porodnice mírumilovně naladěni, tak se dosahuje lepších výsledků, a to platí jak pro dulu, tak pro rodičku. Snažíme se o respekt z obou stran, ale někdy to není jednoduché. Práce duly je vlastně ještě v zárodku a musí se dostat do širšího povědomí. Více informací se lidé dozví například na webových stránkách www.duly.cz.