Čas strávený v dětském táboře v Otročiněvsi, byl opravdu příjemný. Čekala jsem, že mě přivítá dětský křik a smích, ale v táboře byl tehdy zvláštní klid a ticho. Najednou však začali malí táborníci vybíhat z lesa a nadšeně si navzájem vyprávět o dobrodružství, které před pár minutami prožili.

„Já jsem vždycky tak rychle vyběhl, že jsem měl problém ty lístečky v trávě najít, ale bylo to fakt hustý,“ popisoval situaci Vašík Veselý svému kamarádovi z druhého družstva. Jednalo se o hru pojmenovanou Zapal protivníkovu svatyni!, o které si děti povídaly celé odpoledne a doufaly, že právě jejich tým v soutěži vyhrál.

Po vydané energii následoval oběd, na který se všichni těšili. Naplnili si bříška a odebírali se směrem ke stanům, kde je čekalo polední lenošení. Moment překvapení přišel ve chvíli, kdy jsem procházela okolo kuchyně, kde kluci myli nádobí. „Po obědě si musí každý umýt svůj ešus. Mně to ale nevadí,“ reagoval na můj překvapený výraz v obličeji Jiřík Adamec. „Kecá, on se bojí, že by mu vedoucí strhli body,“ pošeptala jeho sestřička Adélka, která mě po celou dobu v táboře doprovázela.

O poledním klidu jsme si zalezly s holkami do stanu a začaly klábosit. To by člověk nevěřil, co se v takovém holčičím stanu dozví věcí. „V osm hodin ráno začne hrát hlasitá hudba, která nám signalizuje budíček. Myslela jsem si, že to bude větší peklo vstávat o prázdninách takhle brzy, ale máme výborný program, na který se těšíme, takže to jde samo,“ začala popisovat denní režim tábora Deniska Grillová. „Když hudba začne hrát, tak musíme rychle vyskočit ze stanů a začít tancovat,“ doplnila Terezka Černovská, která zároveň moc hezky vysvětlovala pravidla her.

„Také máme rozdělené služby, při kterých pomáháme vedoucím. Ke snídani mažeme chleby pro ostatní kamarády, kluci nosí vodu a dřevo, holky umývají hrnce a škrábou brambory,“ sdělila Lenka Klierová. „S pomáháním nemám problém. Parta, která má zrovna službu, může předbíhat ve frontě na oběd, což je fajn,“ dodala s úsměvem Deniska.

Nejroztomilejší však byla Adélka Adamcová ze čtvrté třídy. „Já jsem strašně ráda, že jsou tady kluci. Dobrý je, že s nimi můžeme na diskotéce tancovat. Do koho jsem zamilovaná vám neřeknu, ale už aby byla zase ta diskotéka,“ přiznala se Adélka.

Vedení tábora se v roce 2010 mohlo pochlubit faktem, že za tehdejších osm let fungování nebyly s dětmi žádné problémy. „Nikdy jsme se nesetkali s ničím závažným, co bychom museli řešit. Naopak, děti vědí, které věci jsou správné a které ne. My si nemůžeme stěžovat ani na zlobení. Tady se děti zvládnou natolik zabavit, že na nějaké lumpárny zapomenou,“ chválí své svěřence usměvavá Martina Klierová.

Zuzana Měchurová