Na věc kolem rezivějících přístřešků nového berounského autobusového nádraží Berounský deník upozornil už v únoru toho roku. Věc se za tu dobu dostala do fáze, že je většina konstrukcí už opravena. Ale předtím, než se jich řemeslníci mohli dotknout, bylo třeba nechat vypracovat znalecký posudek, jež potvrdil, že firma Siacity Beroun podvedla. Posudek vyšel na 22 748 korun a dokument vypracovala společnost Svuom Praha, která se zabývá řešením problematiky v oblasti koroze.

Místní šetření z dubna tohoto roku odhalilo, že ke korozi docházelo na téměř každém profilu konstrukce, především pak v dolních částech. Text posudku popisuje výraznou korozi na různých místech a hovoří o silném poškození povrchu. „Některé stojiny byly mechanicky poškozeny, povlak práškové nátěrové hmoty byl odřený, zřejmě již z doby montáže skel. Koroze se objevuje i na dalších prvcích – příčníky, držáky skel, konstrukce lavičky apod.,“ píše soudní znalkyně Hana Geiplová.

Dokument tak stvrzuje podvodné jednání, když dodané konstrukce přístřešků nebyly žárovým zinkem ošetřeny. „Protikorozní ochrana ocelových konstrukcí přístřešků 2. a 3. nástupiště autobusového nádraží v Berouně byla provedena pouze povlakem práškové nátěrové hmoty. (…) Na žádné části konstrukce nebyla nalezena vrstva zinku, tak jak bylo požadováno zadávací dokumentací a je také uvedeno v kupní smlouvě,“ pokračuje text.

Město tedy zaplatí zhruba 750 tisíc korun za opravu. Reálná škoda je ale vyšší, protože před šesti lety zaplatilo za něco, co mu nebylo dodáno. Posudek se ale těmito detaily nezabýval.

Škodu nelze vymáhat, firma už neexistuje

Dalším krokem bylo zjistit, jestli lze po někom vzniklou škodu vymáhat. Konečné právní stanovisko od berounské advokátní kanceláře Tenkrát a Šocová, za které město zaplatilo 3630 korun, ale sděluje, že šance jsou mizivé. Podstatnými důvody jsou, že firma Siacity řádně zanikla a od doby, kdy přístřešky dodala, uběhlo už moc času.

„Vzhledem k zániku společnosti bez právního zástupce byla předmětem hodnocení tedy již jen možná odpovědnost konkrétní fyzické osoby,“ píše se mimo jiné dále ve zprávě. Nicméně text posléze vysvětluje, že přímá odpovědnost jednatele Václava Vosáhla jako jednatele Siacity zanikla i s touto firmou.

Právní analýza se tedy věnovala jeho případné osobní odpovědnosti. „Zabývali jsme se otázkou možné trestní odpovědnosti. (…) Z důkazů ale jednoznačně neplyne trestní odpovědnost konkrétní osoby, ani samotného jednatele. Bylo by tedy možné podat jen trestní oznámení proti neznámému pachateli,“ píše advokát s tím, že s odstupem času od doby, kdy k podvodu došlo, by také velmi jistě pro policii bylo obtížné někoho k odpovědnosti dohnat. „Patrně tedy nezbude, než záležitost odložit,“ končí analýzu právník.