Nevyhnula se dramatickým okamžikům, kdy zůstala s dcerou uvězněná v zatopené prodejně. Velice si cení všech lidí, kteří jí pomohli. Při dešti se však i nyní chodí dívat na hladinu Berounky, jestli opět nestoupá.

Máte stále v paměti události z roku 2002 ?
Snažím se je vytěsnit, ale nejde to. Jakmile začne pršet, přicházejí různé představy. Také se chodím dívat na řeku, jestli voda nestoupá.

Jak to všechno začalo?
Ve tři hodiny ráno nám volala kamarádka, která bydlela v domě s pečovatelskou službou. Upozornila nás na to, že stoupá voda. Jeli jsme se ihned podívat do obchodu a začali stěhovat látky do horních regálů. Výš a výš jsme ukládali všechno zboží.

Podařilo se vám zachránit vše?
Když voda začala téct do obchodu, vzala jsme lopatku a vyhazovala ji ven přes pytle. Lidé si mne fotili, bylo to velmi směšné. Když se voda začala valit víc, domácí nám otevřeli patro a vše jsme začali stěhovat tam. Synové pana Havla nám odstěhovali těžké šicí stroje. Kdyby se potopily, nedalo by se je už zachránit. V dílně bylo ve finále metr a půl vody, stroje by byly určitě pod vodou. Voda však zničila vybavení prodejny. Zcela poškozená byla i zeď.

Jaké okamžiky byly nejnáročnější?
Velká voda prorazila hráz a nám se voda nahrnula do obchodu. Dceru přirazil pult ke stěně. Nemohli jsme se dostat ven přes dveře. Z obchodu nás nakonec vysvobodili cizí lidé, vytlačili dveře a vytáhli nás ven. Náročné také bylo to, že jsme museli zničený obchod zavřít. Najednou jsem zjistila, že nemám kam jít do práce.

Trvala úprava zničené prodejny dlouho?
S odklízením mi pomohla rodina i zaměstnanci. Sháněli jsme místo, kam bychom obchod přechodně přestěhovali. Deset dní po povodni jsme otevřeli náhradní prodejnu v Palackého ulici. Nemohla jsem nechat zaměstnance doma, za deset dnů jsme prodávali. Bylo to velmi hektické období, ale podařilo se nám brzy sehnat i nábytek a vyřídit úvěr, ze kterého jsme nové vybavení uhradili. Dodavatel nábytku, který měl firmu v Praze, vzal svůj náklaďák a vše mi zadarmo přivezl. To velice oceňuji. V náhradních prostorách jsme byli do konce října. Pak jsme se stěhovali zpět do České ulice. Tomu však předcházely opravy zničených prostor.

Jak dlouho jste se s následky vyrovnávala?
Vyrovnávám se s nimi dodnes. Měla jsem navíc smůlu i v tom, že jsem rok před povodní změnila pojistku. Zástupce nejmenované pojišťovny mne navštívil s tím, že pojištění obchodu je zbytečně široké, že bychom mohli pojistku zredukovat. Souhlasila jsem, jenže úprava spočívala v tom, že se změněné pojištění nevztahovalo na škody způsobené povodněmi.

Jak jste situaci řešila?
Úvěrem. Museli jsme pořídit například nové regály, původní se rozpadly a skončily v kontejneru. I namočené pulty se rozpadly jako krabičky. Ke všemu přišla ekonomická krize. Tím se prohloubila i moje krize. Následky cítím dodnes.

Cítíte se nyní v České ulici bezpečně?
Město se od povodně moc změnilo. Zástupci Berouna sehnali dotace na jeho zabezpečení. Někdo to odsuzuje, ale podle mne udělali pro město maximum.