Přestože má být před stoletou vodou chráněna značná část města, u několika domů tomu tak není. Jde zejména o pravý břeh Litavky a část levého břehu Berounky v lokalitě Zborovského nábřeží.

Na pravém břehu řeky Litavky žije a podniká i Rudolf Mašek, který povodně zažil.

„Při povodni v roce 2002 jsme měli v domě vodu tři metry vysoko. V roce 2013 metr. Ještě nedávno jsme nebyli proti velké vodě vůbec chráněni. V roce 2013, když město budovalo protipovodňová opatření, jsem se vydal na radnici za starostkou, tenkrát jí byla Šárka Endrlová, a ta mi řekla, že nás ochraňovat nebudou. Určitých protipovodňových opatření, což je zvednutí úrovně zeminy na pozemku u řeky o padesát centimetrů, jsme se dočkali až letos, když s námi potřebovalo město Beroun směnit kvůli výstavbě nového parkoviště pozemek. Byla to moje podmínka. Opatření nás ale chrání před dvacetiletou vodou.

Pamatujete si ještě na průběh povodně?

Ano, velmi dobře. Když tady bylo po prsa vody, tak jsem vynesl nad hlavou svou tříletou dceru ven. Žena musela rozvodněnou řeku přeplavat a já tady zůstal, abych dům ochránil. Nikdo nám v té době nepomohl. Když jsme měli v domě už dva metry vody, tak jsem řeku přeplaval až na dálnici, kde na mě čekala manželka s autem.

Říkáte, že jste nyní chránění proti dvacetileté vodě, nemáte strach, že by mohla přijít povodeň, která bude větší než dvacetiletá?

Může se to stát. Já tomu ale moc nevěřím. Celý Beroun je v záplavovém území. Když nebudeme stavět v záplavovém území takové hrůzy, jako se stavějí, nemusíme se bát velké vody. Prateta mé ženy tento dům postavila v roce 1933. Když se podíváte na fotografie ze čtyřicátých let, tak tady kolem nás nikde nic nebylo. Jen ta škola. Co tu bydlíme, tak jsme do roku 2002 zažili dvě povodně a díky tomu, že tu byla jen volná půda, tak se voda rozlila a za dvě hodiny bylo po povodni.