Každá z nich s napětím očekávala, co se od nové spolužačky v příštích vteřinách dozví. „Neumím. Já ne. Já také ne," odpověděla si děvčata navzájem a viditelně se jim ulevilo.

Dívky s dlouhými vlasy se pak s klidem usadily na svých místech v první a druhé řadě lavic a čekaly, co přijde. První hodina v první třídě měla slavnostní nádech i díky přítomnosti rodičů a prarodičů, kteří se rozestoupili kolem všech čtyř stěn. Některé maminky a tatínkové se i po zvonění snažili dětem, které dávaly jasně najevo, že se jim ve třídě nelíbí, vysvětlit, že je vše v pořádku, že jenom přišel čas, kdy nemění všechny své kamarády, ale pouze školku za školu.

Pár minut po osmé hodině před prvňáčky a jejich rodiče předstoupil ředitel základní školy Jiří Vavřička. Zároveň představil paní učitelku. „Eva Pavlisová s vámi bude trávit spoustu příjemné času," seznámil ředitel školy prvňáčky s třídní učitelkou. Ta po několika minutách požádala rodiče, aby počkali na své děti na chodbě. Prvňáčci se tak stali se svou učitelkou ve třídě těmi nejdůležitějšími.

První školní den nebyl pro prvňáčky v hořovické základní škole pouze dnem, kdy usedli do školní lavice. Navíc zjistili, že je ve škole čeká i hodně zábavy. Například v družině. „Můžete si tady hrát i malovat. Jako ve školce, jen zde nebudete spát," vysvětlila dětem učitelka. „Toho jsem se obával," okamžitě reagoval Saša. „Tak to mě moc těší," přidal se se svým názorem další kluk.

Prvňáčci i jejich příbuzní budou v dalších dnech objevovat radosti i starosti školních dnů. „Vyfoťte prosím mého vnuka a dejte ho do novin," žádal muž a oči mu zářily stejně, jako dětem v lavicích.