Průzkum jeskyň v této lokalitě spočívá i v čistění a objevování nových prostor, kdy je potřeba vytěžit kubíky a kubíky nánosu hlíny a kamení. A já mezi řečí nabídnul pomoc. To jsem ještě netušil, že budu i maturovat. Jde o jakousi praktickou zkoušku, plazivku, něco jako pasování na jeskyňáře, kdy se člověk musí doslova prodrat několikametrovou smyčkou velmi úzkého tunelu.

Tak jsme se jednu sobotu s Ladislavem Peckou a ještě jedním členem organizace, Jiřím „Jimmy“ Potužilem, vydali do Terasové jeskyně nedaleko Tetína. Mám štestí,výbavu, přilbu, čelovku a oblečení, které ochrání před vlhkem a bahnem, mohu použít vlastní horolezeckou.

I když vím, kde se za asi osm metrů vynořím, jako prvnímu se mi moc nechce. V tunelu přede mnou bez váhání mizí Jimmy. Lezu za ním. Jen co se dosoukám vpřed do prvních dvou metrů, zjistím, že s klaustrofobií nemám problém. Co mě spíš štve víc, že jsem se nohama sekl v tom levotočivém záhybu s vyčuhujícím balvanem, o kterém jsem chvilku předtím přemýšlel, jak to oblezu. Jen centimetr, dva, cítím ostrý tlak na levém stehně, jak mi ten balvan sakra nechce uhnou. Kdybych taky dostal tu pravou ruku před sebe, to by bylo.

„Musíš mít ruce před sebou kvůli šíři ramenům,“ slyším Jimmyho z konce tunelu, který, přestože mě neviděl, hned věděl, kde jsem zaseklý, a snad i jak. Hm, to mě mohlo napadnout. Překvapuji sám sebe, že nepanikařím, i když oddechuji jako závodní kůň a je mi vedro. Kroutím se, jak to jde a pravá ruka se (nějak) dostala pod hlavu a pak přede mě a moje tělo se poroučelo o ten nemožný cenťák a vypadl jsme z toho zaklesnutí.

S ulevujícím vydechnutím se plazím dál doleva stáčející se chodbou, místa akorát na šíři těla. Ještě chvilku a bude to. Nemám strach, ale adrenalin mi v krvi hraje orchestr. Dál už jen kousek rovně, za moment se vynořím u usmívajícího se Jimmyho. Odmaturoval jsem! V jeskyni jsou prý ještě dvě takové.

Čištění takové jeskyně trvá léta. Například v Terasové jeskyni se sediment těží už od sedmdesátých let. „Jednou jsem to i zkoušeli počítat, kolik toho vytaháme za den. To se ale nadá evidovat. Celkově ze všech jeskyň, kde provádíme průzkum, jde o kubíky a kubíky hlíny a kamení ročně,“ říká Ladislav „Smrťák“ Pecka.

Práce je klasickou dělničinou, kdy se většinou udělá řetěz z lidí, kteří mezi sebou posunují barely s vytěženým materiálem přivázané na laně. V tomto případě jsme z důvodu pandemie byli jen ve třech, což práci výrazně zpomalilo. Kope se různě, silou, aby se vytěžilo co nejvíc materiálu, ale i pomalu a pozvolna, aby nedošlo k poškození stěn či výzdoby jeskyně.

Hloubený tunel skrze sediment se nazývá sonda a v jeskyňářští není asi nic vzrušujícího, když se vytrvalým kopáním někam, kam vůbec netušíte, dostanete například do dosud neobjevené síně či jinak významných prostor jeskyně – například s vzácnou výzdobou či paleontologickým nálezem.

Celý Český kras je pro účely evidence jeskyní rozdělen do řady menších území, které se nazývají krasové skupiny. Členové tetínské pobočky České speleologické společnosti se snaží sejít každý víkend a nejčastěji vyrážejí do několika vybraných z celkově 28 evidovaný jeskyň, které spadají do jejich krasové skupiny, kterou je 13. krasová skupina.