Pane starosto, jak dlouho jste v politice?
Před zvolením starostou v roce 2002 jsem byl jedno volební období v zastupitelstvu a radě města, v politice jsem tedy od roku 1998.

Co Vás přivedlo k politice?
Původně jsem byl učitel a přitom jsem podnikal, do politiky mě přivedli, jak to tak bývá, lidé. Po vzájemné dohodě jsem se potom rozhodl kandidovat na starostu. Tehdy mě samotného překvapilo, kolik jsem dostal hlasů. Od té doby jsem to bral jako výzvu a nechtěl jsem lidi zklamat.

Je něco, co vám starostování dalo a naopak vzalo?
Člověk určitě poznává neustále nové lidi a jejich povahy, musí se naučit s nimi vycházet a jednat. To je na jednu stranu přínosem, ovšem občas toho má člověk sám až nad hlavu. No a o co mě připravilo tohle povolání, je určitě jakýsi osobní klid, protože člověk musí být neustále připravený. Potom je to samozřejmě časově náročné zaměstnání, zahrnuje spoustu jednání, schůzek, zasedání a podobně.

Vzpomenete si na své začátky?
Když jsem začínal, požádal jsem o pomoc předchozího starostu Vladimíra Beneše, aby mi pomohl se do toho dostat. Ten mi vlastně všechno ukázal. Těžké to nebylo, ale určitě to bylo jiné než učit ve škole.

Jsou nějaké vaše největší osobní úspěchy, které si považujete?
Člověk je rád za každou schválenou dotaci. První úspěch byl, když jsme získali dotaci na nové hasičské auto pro hasiče, další pak rekonstrukce školy, její zateplení, oprava střech, oken, přístavba, tu si asi sám jevíc považuji, ale je toho hodně a každá věc, která se pro město udělá, je úspěch.

Co vás ve vaší práci naplňuje?
Pokud se něco povedete, ať už proběhne nějaké výběrové řízení nebo se něco zrealizuje. Teď v poslední době, co člověka baví, je realizace návratu sochy sv. Jana Nepomuckého, o kterého už dlouhá léta vyjednáváme s Národním památkovým ústavem.

Je nějaký kuriózní zážitek, který vám utkvěl v paměti?
Pamatuji si, že jsem jednou oddával na hradě Točníku a byl jsem oblečený v historickém kroji.