Akce obvykle trvá tři dny, kdy se pořádají semináře, prohlídky, workshopy či dramatický kroužek. „Vše organizuje Terezínská iniciativa a důvodem je si připomenutí hrůzy druhé světové války a zamyslet se nad důsledky, které může přinést genocida vybraného národa či rasy, v tomto případě židů. Je to pro nás i poučení do budoucna. Konkrétně tato část pobytu obohacuje obsah předmětů, jako je například dějepis či občasná nauka,“ řekl na úvod učitel výtvarné výchovy Tomáš Petříček, který letošní pobyt v Terezíně organizoval.

Jeden den se studentky sešly s Michaelou Vidlákovou, která v ghettu jako dítě žila od roku 1942 až do osvobození. „Bohužel doba covidová neumožnila se potkat osobně, setkání tak bylo zprostředkován online přenosem,“ řekl učitel.

Vysokovýkonný laser - Multiwave Locked System (MLS).
Laser pacientům s covidem skutečně pomáhá, dokazují to i data českých lékařů

Během pobytu se konalo i dramatické odpoledne na téma osudů dětí internovaných v Terezíně a také se tvořilo rytím do kovu. „Studentky si přečetly příběhy tří terezínských dětí a s pomocí rekvizit a hudby jejich příběhy a prožitky divadelně ztvárnily. Co se týče výtvarné část, děvčata s pomocí techniky suché jehly do kovových destiček vyrývala terezínské motivy, které posléze tiskla. V obou případech zde důležitou roli hraje zahrnutí citově-emoční složky. Proto volíme právě studentky předškolní a mimoškolní pedagogiky, kde je hodně ve výuce zastoupena výtvarná, hudební a dramatická výchova,“ vysvětluje Petříček.

Vytištěné obrázky z výtvarné části se po návratu staly součástí nástěnné výzdoby, která připomíná 80. výročí od prvního transportu židovského obyvatelstva z pražských Bubnů, který se uskutečnil v říjnu 1941. „Jde o jakýsi konečný výstup a výtvarnou reflexi, která je nyní k vidění v prostorách školy. Zároveň si prací studentek letos připomínáme toto smutné výročí,“ líčí učitel.

Michal Voldřich, šéf Českomoravského svazu minipivovarů
Největší boom minipivovarů už máme za sebou, říká šéf jejich svazu Voldřich

Třída se v neposlední řadě během pobytu také zúčastnila workshopu s názvem Od čísla ke jménu. „Workshop pomohl připomenout skutečnost, že i když měl každý internovaný žid v Terezíně svoje číslo, tak se za tím číslem skrývá jméno a osud člověka. Minulost není tedy jen o historických číslech,“ uzavřel Tomáš Petříček.