PETRA LIŠKOVÁ

Ruku na srdce. Kolikrát jste v létě seděli s přáteli, třeba v hospůdce u piva nebo na zahrádce u grilovačky, a vzpomínali jste na své vlastní zážitky z dětství a prázdnin. A často končíme u táborů. Protože právě tam, bez dohledu ostražitých rodičů, jsme přece zažívali ta pravá dobrodružství.

Začneme tedy vzpomínáním nyní v měsíci červenci. A připojit se můžete i vy. Stačí, když nám zašlete na emailovou adresu reporter.berounsky@denik.cz svůj příběh z tábora nebo letní vzpomínání. Uveďte, prosím, heslo Táborový kotlík.

A abych vás trochu rozehřála, než se pustíte do vlastního vzpomínání, zvednu pomyslný startovní kolík sama.

Na tábory jsem totiž přeborník, na rozdíl od mého mladšího bratra – Tome promiň, ale byl jsi vlastně jen jednou.

Jezdila jsem už od první třídy a tehdy to byly třítýdenní turnusy. Dodnes si pamatuji stany s podsádkou ve Sloupu a na mou kamarádku Marcelu, se kterou jsme bydlely.

V družstvu jsme byli i s jedním brýlatým klukem, uši trochu plachťáky, ale jinak bezva kámoš. Honza se jmenoval. Až do chvíle než se rozhodl mi dát přezdívku.

Jak už to na táborech bývá, složil každý oddíl písničku, která se zpívala u nástupu. Text si samozřejmě už nepamatuji, zato si ale moc dobře pamatuji, co jsem si kvůli té zpropadené písničce vytrpěla. Při nástupu jsem totiž stála vedle Honzy a ten se mi za můj zpěv pomstil přezdívkou Čerpadlo. Pravda, moje nádechy a výdechy během zpěvu asi nebyly tolik propracované, ale tohle jsem si přece jen nezasloužila. Jak už to bývá, přezdívka se rychle ujala, a tak jsem po třech týdnech málem zapomněla, jaké je mé pravé jméno.

Tábor se mi líbil, ale „Čerpadlo" moje sedmiletá dušička nepobrala.

Vlastně jsem si po návratu domů oddechla. Zase jsem byla pro všechny Peťulou a na Čerpadlo jsem pomalu ale jistě zapomněla.

O to větší šok mě čekal o několik let později. Právě jsem nastoupila na berounské gymnázium. Šťastně jsem se rozhlížela po mé nové škole a najednou mi zatrnulo. Nahoře na schodech stál Honza. Ruce v bok, na tváři šťastný úsměv ze shledání a na celý gympl zahřímal: Vítám tě, Čerpadlo. A noční můra byla zpět.