V rozhovoru Berounského deníku například prozradila, co ji k jízdě na silném stroji o dvou kolech vlastně přivedlo.

Co bylo tím pravým impulsem?
Manžel. Dříve jsme na motorce jezdili spolu. Pak jsem našla pod stromečkem zaplacenou autoškolu, následovala i motorka.

Jak dlouho jste jezdili s manželem?
Dva roky. Byl to jeho nápad, abychom jezdili každý na své motorce. Byl přesvědčený o tom, že je to příjemnější, když jezdí každý sám.

Kam se nejraději vydáváte?
To je různé. V létě se jedná například o motorkářské dovolené. Čtyři roky po tom, co jsem začala jezdit i já, jsme založili s našimi kamarády motorkářský klub. Společně plánujeme vyjížďky.

Kam jste dojeli nejdál?
Na Ukrajinu. To jsme jeli ale s manželem na jedné motorce. Moje samostatná jízda mířila například na Moravu.

Máte oblíbenou trasu v okolí Berouna?
Jistě. Na Kublov, Křivoklát nebo Svatou.

Měla jste z prvních jízd obavy?
Určitě, bála jsem se, měla jsem z motorky velký respekt.

Máte ho i dnes?
Stále větší než z auta, ale nyní se na motorce cítím daleko lépe, než na začátku.

Na co ráda vzpomínáte?
Na dovolenou, kdy jsme si v mapě vyhledali zvláštní jména obcí a pak jsme se fotili u cedulí s názvy obcí, jednalo se například o Úterý, Úklid a podobně.

Zažila jste někdy na silnici nebezpečnou situaci?
Spíš v autě.

Co byste vzkázala mladým lidem, kteří na motorkách riskují?
To otřepané, že jsou to dárci orgánů. Je to strašně nebezpečné

Máte děti?
Syna a dceru, i oni jezdí na motorce. Vyznávají jiný styl, bublání krajinou jim příliš nevyhovuje. Mají terénní motorky.