Nejen na jihu Moravy totiž podle Jiřího Šupy z organizace Práh přibývá lidí, kteří potřebují na hraně života a smrti odbornou pomoc. V Jihomoravském kraji organizace funguje už více než dvacet let a jeden z terénních týmů pracuje i na Blanensku.
Tragédii v Moravském krasu na Blanensku, kdy žena skočila do propasti Macocha a vzala s sebou dvě malé děti, jste zřejmě zaznamenal. Jsou při vaší práci sebevraždy časté?
Stává se to, a vždy je to to strašné pro ty, kteří toho člověka znali. Tady jsem paní neznal, ale popravdě to se mnou hodně otřáslo. Jediné, co k tomu mohu říct, že dvě malé děti zemřít neměly. Pracujeme s lidmi s duševním onemocněním, takže se sebevraždami častěji setkáváme častěji, než běžní lidé.
Přibližte nejčastější příčiny sebevražd, se kterými se při práci v terénu setkáváte?
Nejčastěji jde o kombinaci více faktorů. Některé jsou více významné. Například dlouhodobé závažné duševní onemocnění jako deprese, bipolární afektivní porucha nebo schizofrenie. Část sebevražd je impulzívních, kdy si člověk sáhne na život náhle. Část naopak plánovaných, kdy se připravuje, má plán, prostředky pro její dokonání.
Problémem je kombinace duševního onemocnění, dlouhodobé somatické potíže, impulsivity. Nebo je člověk vystavený dlouhodobě problémové a závažné stresové situaci, kterou neví, jak vyřešit. Například v případě rodinných nebo partnerských problémů, dluhů, ztráty zaměstnání, různých závislosti, vážné nemoci. Člověk už má zkreslené myšlenky o sobě, svých schopnostech situaci řešit a také neví, jak o ní s okolím mluvit nebo to už vyzkoušel, ale okolí nereagovalo adekvátně. V takové chvíli mohou pomoci blízcí lidé, kteří ho mohou nasměrovat a doprovodit k odborné pomoci.
Jenže právě v této oblasti odborné péče není v současnosti situace příliš optimistická…
To není. Počet lidí s duševním onemocněním narůstá. Vedle toho je ale nedostatek psychiatrů a pedopsychiatrů, klinických a dětských psychologů, což vede k dlouhým čekacím dobám. Národní akční plán prevence sebevražd na období let 2020 až 2030 vyjmenovává další potíže. Například nedostatek krizových služeb a zvýšené informovanosti v oblasti prevence sebevražd.
Tragédie v propasti Macocha:
Fotogalerie: Tragédie v propasti Macocha. Žena skočila se svými dvěma dětmi, všichni jsou mrtví
Co by pomohlo tento stav změnit?
Určitě je důležitá všímavost okolí v kombinaci s dostupností krizových služeb. V Jihomoravském kraji máme štěstí, že funguje Centrum krizové péče při Psychiatrické klinice FN Brno a také jsou akutní lůžka v Psychiatrické nemocnici Brno.
Potřebná je však i návazná podpora a vytvoření protikrizového plánu. Jedním z velmi rizikových období je propuštění z hospitalizace pro duševní nemoc. Zhruba 70 až 100 lidí ročně spáchá sebevraždu po propuštění. Patnáct procent v den propuštění, 48 procent mezi 14 dny a 2 měsíci.
play_fill
Jak se může zapojit nejbližší okolí člověka, jeho rodina?
Zaprvé je potřeba překonat mýty. Prvním z nich je, že kdo o sebevraždě mluví, tak ji nespáchá. Pokusit se zabít může udělat i člověk, který o ní opakovaně mluví. Dalším mýtem je, že když se na sebevraždu budeme ptát, tak ji ve druhém můžeme vyvolat. Je to přesně naopak. Pokud se člověk někdy o takových věcech zmíní, tak je možné, že je to jen vrcholek ledovce. Zmínky o myšlenkách na sebevraždu jsou vlastně volání o pomoc.
A jak by měli v takovém případě reagovat?
Rozhodně to nebrat na lehkou váhu. Zjednodušeně by se měl zaměřit na dotazy: jak často má dotyčný myšlenky na sebevraždu, jestli denně nebo týdně, pokud už má myšlenky časté, tak by se měl zeptat, jestli už má nějaký plán, jak to plánuje udělat, nějakou konkrétní představu. No a pokud má člověk už plán tak dal otázkou je, jestli má pro to prostředky. Například léky nebo má zbraň. Jestli ano tak, by jeho okolí nemělo váhat zavolat na některou z krizových linek, které jsou dostupné 24 hodin 7 dní v týdnu – např. Modrá linka, Linka při Centru krizové péče.
I ve zmíněných předcházejících fázích by bylo dobré člověka nasměrovat za odborníkem. Buď aby si zavolal na krizovou linku a nebo sám vyhledal pomoc psychiatra nebo psychologa. Někdy nestačí pouze říci, protože není schopen ve svém stavu adekvátně reagovat. Někdy musí okolí přímo zasáhnout a za odborníkem jej opakovaně doprovodit.
Ani pomoc blízkých však v řadě případů nepomůže…
Bohužel ne. Je potřeba si s pokorou přiznat, že u části lidí, kteří se pro sebevraždu pevně rozhodnou, nelze v dokonání sebevraždy zabránit. Jejich okolí totiž nemusí nic poznat a pak nemůže reagovat. Blízcí pak po takové tragické události potřebují odbornou podporu. Naše organizace se na tento trend nárůstu duševních potíží snaží reagovat, zaměřujeme se více na poskytování zvládání krize v rámci našich sociálních služeb pro dospělé, děti i dospívající. Důležité je říci si o pomoc včas, někdy člověk překročí určitou hranici, aniž by si uvědomil, že je za ní a pak už je pozdě.
