Původně jela na maďarsko-ukrajinskou hranici takzvaně pouze na otočku. Na ukrajinské území ani přejíždět neměla. Smluvené místo bylo u hranice ještě v Maďarsku. Vše ale dopadlo jinak a ona do válčící země vjet musela. „Popojíždělo se po deseti metrech. Čekali jsme tam od jedenácti večer do druhého dne do dvou hodin odpoledne. Plánovali jsme, že pomůžeme našim příbuzným, jenže ti se nemohli dostat na hranice. Přesto jsem vyjela a povedlo se převézt tři děti a jednu maminku,“ vypráví. Příbuzní se nakonec do Česka dostali vlakem další den.

Když se všichni sunuli v koloně, zajela na čerpací stanici. Platit se zde dalo pouze hotově a koupit šlo jen 20 litrů benzínu nebo nafty. Kdo si ale bokem připlatil, mohl frontu na tankování přeskočit. Předbíhat se stejným způsobem dalo i v koloně vedoucí ven ze země. „Jen co jsme zastavili, přistoupil k nám nějaký muž a nabídl, že nám za 500 euro či dolarů zařídí, že nebudeme muset v koloně čekat. Člověk samozřejmě přemýšlí, jestli to má zaplatit a být tak rychleji doma,“ vypráví Petra. Peníze ale muži nedala, a tak přišlo takřka nekonečné čekání.

Kácení topolu v ulici Na Parkáně v Berouně.
OBRAZEM: Statný topol v berounské ulici Na Parkáně dožil. Měl poškozené kořeny

Ukrajinská vláda povolala všechny bojeschopné muže od 18 do 60 let, aby bránili svou vlast. Spousta manželů a otců tak doprovodila své rodiny na hranice, a pak se musela vrátit zpět. Stejné to měl i otec patnáctiletého chlapce, který těsně před tím, než přejela zpět na území Evropské unie, paní Petru oslovil, zda by mu pomohla syna převézt do bezpečí. „Vůbec nás neznal. Kluka nám dal, protože s ním nemohl jet. Na druhé straně si jej převzali jeho příbuzní. Hodně mě to zasáhlo, měli pouze několik minut na to, aby se rozloučili,“ dodala.