Dvaačtyřicetiletý František Krous utekl od kolotočů, se kterými jezdil, a jako bezdomovec žil na Městské hoře v Berouně v parku. Bez cíle, bez vyhlídky na lepší život.
A právě tak ho v roce 2011 objevil terénní pracovník Farní charity Beroun a nabídl mu bydlení v azylovém domě sv. Jakuba. „To František Krous přijal, v rámci Nízkoprahového denního centra. To spočívá v tom, že za nějakou práci, v tomto případě zametání berounských ulic, dostane jídlo, anebo možnost si jídlo nakoupit. Pan Krous postupně přešel do Azylového domu a následně do dalšího programu, sociální rehabilitace, a začal si pomalu osvojovat pracovní návyky a povinnosti, chodit denně do práce, naučit se pracovat v kolektivu, držet se nějaké dohody," uvedla Jitka Papežová.
Po roce mu bylo poskytnuto bydlení v charitním Domě Počaply, kde se již musí o sebe starat každý sám, a i tam se mu začalo dařit se osamostatňovat.
„V té době mu byla nabídnuta charitou pracovní smlouva na rok na plný úvazek. Začal pracovat v pracovní skupině na pomocných a vyklízecích pracích.
Během roku dobře fungoval i na pomocných stavebních pracích, které Farní charita Beroun realizovala. Ze svého platu si řádně platil nájemné v počapelském domě a saturoval všechny své další potřeby," přiblížila další životní etapu Františka Krouse Jitka Papežová.
Na konci tohoto projektu si sám našel práci v žebrácké Mubee. Po dvou letech, kdy mu končila možnost bydlení v Domě Počaply, si spolu se dvěma spolubydlícími z Počapel našli byt, kde společně hradí nájem.
„Po dvou a půl letech se tedy tento náš klient dostal z ulice a skrze naše sociální služby se vrátil až do plnohodnotného zaměstnání a bydlení.
Bohužel takových případů je stále málo. Dostat se na dno může být velmi rychlé, ale vrátit se zpět do „normálního" života se mnohým už prostě nepodaří," dodala závěrem Jitka Papežová.
