Událost si připomněli i zástupci města v čele se starostkou Soňou Chalupovou, které v té době bylo 12 let. „Letos to je už 53 let, což jsou více než dvě generace. V den okupace mi bylo 12 a příjezd vojsk si pamatuji velice dobře. V tu dobu jsem bydlela v Praze na Petřinách, kde je na Bílé hoře taková pláň, která byla plná tanků,“ vzpomíná starostka.

„Začali jsme se zásobovat základními potravinami a všechny obchody byly vykoupeny. Naši tatínkové sundávali označení ulic, aby ztížili okupantům orientaci po Praze. Takže jsme doma měli ceduli našeho čísla popisného a ulici Brunclíkova. V tu dobu všichni vyrazili na pláň a snažili se tam s vojáky diskutovat. Tehdy uměl rusky téměř každý a ti vojáci sami říkali, že vůbec nevědí, proč tu jsou,“ pokračuje ve vyprávění Soňa Chalupová.

Jako dítě situaci vnímala zcela odlišně. „Když mě maminka probudila ráno v šest hodin toho 21. srpna a řekla, že k nám vtrhli Rusové. Ptala jsem se, jestli bude válka. Tehdy jsem nepředpokládala, že se vzdáme, ale budeme se bránit. To byl možná ten dětský pohled. Asi by to byl stejný masakr jako v Maďarsku v 56. roce,“ dodává starostka.

Srpnové události zasáhly i lidi na venkově na Berounsku. Na těžkou dobu zavzpomínala v článku Berounské deníku z roku 2015 paní Libuše. „Bydleli jsme v Hudlicích. A co se mi vybaví nejdřív? Vezli jsme zrovna dříví z lesa, které jsme měli naložené na autě. Kamarád manžela dal navrch strom, aby to vypadalo jako dělo. Rusové jeli od hřiště za námi a sledovali nás," řekla tehdy Deníku.

Česko si od loňského roku 21. srpen připomíná oficiálně jako Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Během víkendu si zavzpomínat a zapálit svíčku může na náměstí přijít každý.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa, též známá jako Operace Dunaj, byl vojenským vpádem pěti komunistických zemí Varšavské smlouvy do tehdejšího Československa. Podporu k tomuto činu dala konzervativní větev Komunistické strany Československa.

Vojska překročila hranice Československa v noci z 20. na 21. srpna 1968 a hlavní podíl na invazi měly armády Sovětského svazu. Výrazně slabší účast měla vojska Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky.

Byla obsazena většina důležitých měst a krátce po příjezdu tanků došlo k zabrání letišť, na kterých přistávala sovětská letadla s další vojenskou technikou. Rozhlas i televize přerušily vysílání, to však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií.

Předsednictvo ÚV KSČ v prvních hodinách okupace přijalo usnesení odsuzující invazi. Součástí usnesení byl ale výslovný zákaz československým ozbrojeným složkám (Československá lidová armáda, Pohraniční stráž, Veřejná bezpečnost a Lidové milice) projevit jakýkoliv přímý odpor vůči invazním armádám. Českoslovenští vedoucí představitelé, Alexander Dubček, Josef Smrkovský, Oldřich Černík a další, byli krátce poté okupačními mocnostmi zatčeni a dočasně zavlečeni do ciziny. Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala podporu příslušníkům armád a kladla silný odpor vůči okupantům.