Když ale přijede do Řecka, rád si pochutnává, stejně jako ostatní, třeba na víně s názvem retsina. Moc dobře ale ví, že pivo má v Čechách velkou tradici. Jak by ne, v pohostinství působí s osmiletou přestávkou od roku 1975. A jak se podle něj za tu dobu hosté změnili? „Většina hostů je normálních. Přijdou, napijí se, najedí a vše je v pořádku. Jsou ale i takoví, kteří se chovají agresívně. Těch je ale menšina,“ říká Arabadzis Lambros s tím, že hosté, kteří se projevují neuctivě, se objevují až v posledních letech. Před dvaceti lety nebyli.
Arabadzis Lambros se domnívá, že když člověk dělá v oboru takových let, měl by poznat, o jakého jde hosta, už když vchází do dveří. Samotnému se to daří u většiny hostů. Moc si váží těch, kteří se do restaurace vracejí. „Kolik jich je, to nemohu posoudit, byla by to samochvála,“ říká skromně provozovatel berounské restaurace.
Za jeho působení v pohostinstvích hostů ubylo. „Jiná doba, jiné finanční možnosti,“ říká pan Lambros a dodává, že restaurace, kterou provozuje, je stavěná spíše na střední generaci. V restauraci se i v dnešní době lidé stavějí na pivko při cestě z práce. Jak se říká, na jedno. Každý ví, že u jednoho často nezůstává. „Lidé si dávají tak tři. Dříve to bylo ale jinak, piv bylo více,“ přidává další porovnání provozovatel restaurace, který ví, že pivo v Čechách chutná stále a stále chutnat bude.
Podle něj byly restaurace plné především po roce 1989, kdy chtěl zřejmě slavit úplně každý. Pak zájem postupně utichal. Některé restaurace a pohostinství se na pivu neudrží, jsou takové, které by po půl roce zanikly. V restauraci Arabadzise Lambrose se denně vytočí tři sudy, zařízení však prosperuje díky tomu, že se zde vaří.
