A do sálu se nahrnuly desítky jeho malých fanoušků i s jejich rodiči. Všichni se těšili nejen na veselé vyprávění z natáčení, ale i na ukázky.
Václav Chaloupek začal s vyprávěním hned u berounských medvídků. „Diváci většinou píší jen ve chvíli, když se jim něco nelíbí. Ale když se jim něco líbí, tak je to samozřejmost, ale já se to nedozvím. Lidé prostě nenapíšou. Velká výjimka byl seriál s berounskými medvídky v roce 2000. Protože tenkrát to bylo něco zvláštního. Navíc medvědi mají v sobě takové kouzlo, které se přenáší na lidi ," uvedl Václav Chaloupek.
A tak kladných reakcí tenkrát dostal spoustu. „Seriál se líbil, i když vím, že to bylo zásluhou těch roztomilých medvíďat. Při natáčení večerníčku se vždy snažím dbát na prostředí, aby tam hrála krásná a zajímavá krajina. Dávám na to vždy velký důraz. Ale u medvědů jsem zjistil, že bych mohl klidně udělat výjimku. Kdybych totiž medvíďata ůpustil za vsí na hromadu hnoje a ona si tam hrála, tak já bych tam natočil jeden díl a lidem by se to stejně líbilo. Mají prostě to své kouzlo," vyprávěl s úsměvem Václav Chaloupek.
Jak ale přiznal, medvídci učarovali nejen divákům, ale i jemu a hodně k nim přilnul. Loučení bylo opravdu těžké. „Když jsem je tehdy v říjnu přijel předat do nově postaveného medvědária na Městské hoře, nebylo mi lehko. Pozvánku na slavnostní otevření medvědária mám pořád vystavenou v knihovně," přiznal Václav Chaloupek.
Ale režisér a scénárista neměl ani v dalších letech nouzi o zvířata kolem sebe. Postupně tak vznikaly další večerníčkové seriály z dílny Václava Chaloupky, kde si zahrála zvířata jako například vydra, ježek, rys, štěňátka a hlavně další medvíďata.
A další medvědí hrdinové ze seriálu Méďové na cestách Martin a Agáta nakonec našli svůj domov nedaleko Berouna, a to na hradu Točník. Jak je vidět, v naše regionu se medvědům Václava Chaloupka zkrátka daří.