Koněpruská vápenice byla dlouhá léta černou skládkou, zůstávala pohřbena pod vrstvami odpadků a suti nahromaděnými zejména v předrevoluční době. Místo zarostlo nálety a pec téměř upadla v zapomnění.

„Od prarodičů jsme věděli, že tam má být stará vápenná pec. Když jsme tam ještě jako děti chodili sáňkovat, vždycky se říkalo ‚jdeme k pecím',“ vypráví Libor Kašička, koněpruský zastupitel, kronikář a člen spolku Komunitní centrum Koněprusy a Bítov, který projekt záchrany vápenice inicioval. Posléze se zapojila i obec.

Oprava Plzeňské ulice míří do poslední etapy
Velká rekonstrukce Plzeňské ulice se blíží do finále. Část bude už brzy otevřena

Myšlenka vysvobození technického unikátu z nánosů času se objevila na začátku roku 2020. A hned na jaře se místní pustili do odklízecích prací. Záhy se ukázalo, že vrstvy odpadků vápenici prakticky zachránily od zborcení. A navíc se díky tomu uvnitř zachovala i topeniště původních dvou šachet.

Po vyčištění místa byl objekt vystaven povětrnostním podmínkám, proto bylo potřeba zajistit nejdříve zastřešení. Nyní zbývá dokončit poslední část projektu, kterou je restaurování vápenice. To ovšem znamená nákladný odborný zásah. Zděnou konstrukci bude totiž třeba dokonale vyčistit a hloubkově a povrchově vyspárovat.

Rozebrat a zase sestavit 

„Zdi jako takové jsou dost zvětralé, nejhůře jsou na tom koruny zdí. Asi nezbude, než je částečně rozebrat a za pomoci dobové technologie dát zase zpátky dohromady. Už víme, že budeme potřebovat několik set tisíc korun,“ říká Libor Kašička.

Do prostoru pece by v současné době lidé neměli vůbec chodit. „Už jsme tu dokonce zažili několik případů, že tam lezli po zdech. To není dobrý nápad. Mohou se zranit, ale především památku poškozují,“ dodává.

Berounský most TGM přes Beroun chátrá. Jeho oprava, která si vyžádá úplné uzavření, je nezbytná
Kraj mírně pokročil s plány na opravu berounského mostu TGM

Projekt nyní zaštiťuje obec, na vápenici bylo zatím vybráno asi sto tisíc korun. Přispět do sbírky lze na bankovní účet nebo prostřednictvím dobrovolného vstupného na různých akcích, které se u vápenice pořádají. „Přesnou částku zatím neznáme, protože na společenských akcích mohou dárci přispět do zapečetěné pokladničky, kterou jsme ještě neotevřeli,“ vysvětluje Kašička.

Kronikáři se shodou náhod při bádání v berounském archivu podařilo zjistit, že pravděpodobně úplně posledním člověkem, který v pecích pálil vápno, byl jeho předek. „Václav Kašička, který byl starším bratrem mého pradědy. V mladším věku se ve zdejších lomech živil jako skalník a později pak přímo pálením vápenného kamene. Což o sobě uvedl v záznamu v předvečer první světové války. Pece velmi pravděpodobně využíval, až když už byl starší, asi kolem šedesáti let. Když jsem to vypátral, samozřejmě mi to udělalo obrovskou radost,“ dodává Libor Kašička.

Koněpruská vápenice

Je jednou z posledních zachovalých památek svého typu ve středních Čechách. Připomíná těžbu a pálení vápenného kamene v 19. století v takzvaném selském stylu ještě před nástupem industriálního způsobu těžby a zpracování této suroviny. Později v kraji začaly růst velké průmyslové provozy a malé vápenice se přestaly používat. První zmínka o vápenici se datuje kolem roku 1840.