Tato nemoc se objevila u včelstev v sousedních okresech, a proto bylo nasnadě, aby se prověřily chovy i na Berounsku. Ačkoliv v našem regionu není zmínka o včelím moru minimálně pět let, v rámci kampaně se namátkou prověřovaly desítky chovů. Všechny kontroly proběhly bez jediného nálezu choroby Paenibacillus larvae. Mohlo by se tedy zdát, že včelstva jsou zachráněna a žádné nebezpečí jim nehrozí, ovšem včelí společenství nemusí napadnout jen nákaza včelím morem.

Podle jednatele Okresní organizace Českého svazu včelařů Beroun Jaromíra Tejkla jsou dokonce i větší rizika pro včely, „Troufám si tvrdit, že ještě větším rizikem pro chovy je tzv. nosematóza. Ta se vyskytuje téměř v každém včelstvu a nedá se proti ní účinně bránit. Jedná se o parazitickou houbu, která napadá cytoplazmu včel. To má nejčastější příznaky v zažívacím ústrojí. Dospělí jedinci pak trpí průjmovým onemocněním,“ říká Jaromír Tejkl a doplňuje, „ Mnohdy to znamená, že přes zimu zemře až 50 % populace chovu.“ V návaznosti k úhynu upozorňuje.

„Možná se to zdá jako tlak státu na včelaře, ale chovatelé jsou povinni hlásit úhyn nad 20 % populace, to se bohužel dost často neděje a včelaři tomuto opatření nevěnují pozornost, ovšem má to smysl!“

Další hrozbou, kterou zmiňuje, je převčelení, tedy přemnožení včel na jeden kilometr čtvereční. V rámci toho upozorňuje na dva fakty, „Převčelení může představovat velkou hrozbu, jednak to znamená boj o potravu a pak se tím také zvyšuje riziko přenosu infekčních chorob. V takovém případě se nemoc šíří mnohem rychleji.“ Jednatel okresní organizace včelařů pak přibližuje podmínky, ve kterých včely žijí během tohoto období tepla a sucha, „V úlech si včely dokáží regulovat teplotu, když je venku zima, dokážou teplotu zvýšit a stejně i naopak, ovšem k takové regulaci teploty potřebuje každá včela energii, kterou získává především z vody, což se může zdát jako problém, ovšem většina včel žije v blízkosti nějakých zahrad, kde dokážou celkem snadno najít bazén či akumulační nádrž, takže takové riziko pro ně teď tohle počasí nepředstavuje.“

Ovšem vzápětí doplňuje předchozí tvrzení, „Co je v období sucha pro včely problém, je potrava. Může se stát, že budou trpět hladem.“ To paradoxně není problém včel, nýbrž rostlin a stromů. Tejkl vysvětluje, „Rostliny totiž v takovém případě nejsou schopny tvořit nektar a na samotný pyl včely špatně lákají. V takovém případě, kdy včelstvo hladoví, by měl chovatel společenství dokrmovat například cukrem,“ radí Ejkl včelařům a vzpomíná přitom na loňský rok, „Například loni hladověly včely bezmála dva měsíce, pokud si toho včelař nevšimne včas, znamená to opět větší náchylnost celého úlu k různým chorobám.“ Byť je tedy včelí mor na Berounsku zažehnán, včelám stále hrozí jistá nebezpečí, při kterých jsou odkázáni na včelaře, aby jejich zdravotní stav stále hlídal.