Jednou z postižených podnikatelek byla například Markéta Ulmanová z obchodu s květinami v České ulici v Berouně. Tehdy přišla téměř o vše. „Rozhodně jsme nepředpokládali, že to bude taková katastrofa. Škoda ale byla o to horší, protože jsme měli spoustu zboží připraveného na velkou svatbu,“ přiznává Markéta Ulmanová. „Když jsem v pondělí odjížděla domů, vše bylo ještě v pořádku. Ráno už jsem se tam ale nedostala. Bydlím totiž Na Ptáku, kde jsme zůstali totálně odříznutí. Mohla jsem jen sledovat zprávy, ale vůbec jsem nevěděla, v jakém stavu je obchod,“ vzpomíná.

Po opadnutí vody byl obchod s květinami zničený. S úklidem ale přišlo pomoci i několik stálých zákazníků. „Když jsme se vrátili, ani jsme nemohli kvůli nánosu různých předmětů otevřít dveře. Všude bylo bláto, hlína a zničené květiny. Prodáváme například kokosovou drť, která když se namočí, zvětší svůj objem až desetkrát,“ popisuje podnikatelka, která celkovou škodu raději ani nepočítala. „Hodně nás poškodilo i to, že jsme měli až do konce října zavřeno. Důležité však je, že se sem zákazníci vrátili a nyní je obchod dokonce hezčí než býval,“ dodává Ulmanová.

S následky vody se dodnes vyrovnává i Vladimíra Balcarová vlastnící obchod s látkami a zakázkové krejčovství rovněž v České ulici v Berouně. Vzpomínky na povodeň v roce 2002 jsou pro ni dodnes živé a plné bolesti. „Když nám v pondělí v noci volali známí, že je evakuují, jeli jsme do krámu a začali stěhovat látky z nižších pater do vyšších. Do rána jsme tak vytvořili opatření, o kterých jsme si mysleli, že budou stačit. Během dne se však ukázalo, že to bude daleko horší. Když se voda začala valit i přes pytle s pískem a tekla do krámu, bylo to tak zoufalé, že jsem se ji snažila dostat ven i takovou malou lopatkou,“ směje se dnes Vladimíra Balcarová, které přišli na pomoc zaměstnanci a řada známých. „Všichni jsme vynášeli látky k domácím do patra. Nepřestali jsme, ani když jsme byli po pás ve vodě a díky tomu jsme většinu zboží zachránili. Co se však přenést nedalo, byly regály, které mi voda totálně zničila. Nejhorší bylo, když jsme stáli nahoře nad vodou a už se jen bezmocně dívali na náš obchod. Na to nikdy nezapomenu,“ vypráví se slzami v očích.

Následná škoda se ukázala o to horší, že uzavřená pojistka se nevztahovala na povodeň. „Tenkrát to byla moje chyba a když jsme zjistili, že od pojišťovny nic nedostaneme, šli jsme si vyřizovat úvěr. Dohromady nás to stálo asi třičtvrtě milionu a dodnes se s tím potýkáme. Snažím se však řídit heslem, že co nás nezabije, to nás posílí. Přiznám se ale, že když delší dobu prší, máme z toho špatný pocit a vzpomínky na povodeň se nám vrací,“ dodává Vladimíra Balcarová.

Asi nejvíce postiženým restauračním zařízením byla restaurace U Madly, která byla po povodni v katastrofálním stavu. „Když jsme se sem mohli vrátit, bylo to tu jako po válce. Nedá se to popsat. Všude byl hrozný nepořádek, nánosy bahna, prostě hrůza. Kompletní uvedení do provozu trvalo zhruba čtyři měsíce a musím říct, že je to teď trochu vylepšené, i když před tím to zase mělo původní atmosféru,“ říká provozovatel Luděk Vostrý.