Školáci si dnes užívají zaslouženého dne volna. Pololetní prázdniny ale nezačaly pro všechny děti příjemně. Pololetní vysvědčení zkrátka nedopadlo vždycky nejlépe. Rodiče se někdy ale neudrží a řeší situaci impulzivně. Někdy křikem, zákazy, ale někdy i tělesnými tresty.

Některé případy dokonce řeší pedagogicko psychologická poradna. „Je pravda, že s tímto problémem se na nás rodiče často obracejí. Děti nesplňují jejich požadavky. Ne vždy mají možnost porovnat možnosti dětí s požadavky školy,“ uvedla psycholožka z králodvorské poradny Libuše Hentschová. „Je tedy potřeba posoudit reálné možnosti dítěte, protože přiměřenost požadavků na dítě je velice důležitá a často hraje hodně zásadní roli v psychickém výsledku dítěte,“ radí psychologové.

Nestačí se zajímat pouze týden před a týden po vysvědčení o prospěch, nýbrž záleží na komunikaci dítěte a rodičů po celou dobu jejich studia. „Celkový zájem je velice důležitý. Základ je komunikace a vzájemná důvěra, aby nedošlo k situaci, kdy budou rodiče zaskočeni vysvědčením,“ varuje Libuše Hentschová. Nejenom spolupráce rodičů a dětí je rozhodujícím faktorem celkového výsledku na vysvědčení, ale i komunikace rodičů ze školou často dokáže odhalit některá řešení, která zůstávají v pozadí. Námi oslovení ředitelé škol vítají jakoukoli vlastní iniciativu ze strany rodičů a naopak nabádají k časnému řešení problémů.

Vnímání vysvědčení ze strany dětí je do jisté míry ovlivněno tím, co očekávají jejich rodiče. Zvláště děti mladšího věku rády potěší a splní požadavky svých rodičů, a tak se snaží o co nejlepší vysvědčení. Jsou ale i takové případy, kdy se dětem nepodaří dosáhnout takového výsledku, který by splňoval rodičovské představy. Poté záleží na tom, jak jsou rodiče rozumní a jak dalece jsou schopni posoudit snahu a možnosti svých ratolestí.
„Moje dcera na škole vynikala, my s manželem máme vysokoškolské vzdělání a samozřejmě jsme dobré výsledky očekávali i od syna. Na prvním stupni základní školy jsme si ale prošli peklem,“ přiznává paní Hana z Berounska a pokračuje ve vypravování: „Nešlo mu to, nechtěl se ani učit a čím měl horší známky, tím se jeho nechuť prohlubovala. Nakonec nám pomohla psycholožka, která nám poradila a syna jsme s její pomocí dokázali k učení motivovat. Dnes mě jeho průměrnost netíží, našel se v malování a fotografování. Zkrátka každé dítě vyniká v něčem jiném a pokud to není učení, tak by rodiče ale neměli ztrácet hlavu a trpělivost, jako se to stalo v mém případě.“

„Já se domů ze školy nebojím, protože mám jen dvě dvojky, a to z matematiky a z angličtiny. Doma rodiče a dvojkách vědí a budou mít radost. Hrozila mi z matiky i trója, ale úča se nakonec asi smilovala,“ smál se včera před berounskou základní školou dvanáctiletý Honzík, který šel domů z vesela.

JAKUB HYBŠ
PETRA LIŠKOVÁ