Mezi setkání, na která se nezapomíná, patří ta s Jiřím Kahounem. A že jich za těch mých více než dvacet let u regionálních novin bylo… Protože byl nejen úžasný spisovatel, ale i berounský patriot, vídali jsme se při nejrůznějších příležitostech. Ať už na jeho besedách, při setkáních v redakci, kam přišel představit svou novou knihu, nebo jen tak, například na berounském náměstí. Tam jsme pak jen tak nezávazně klábosili třeba o situaci na berounské radnici, protože mu jeho město nikdy nebylo lhostejné. Také o tom, jakou knihu právě píše. Nebo o mých dětech, protože Jiří Kahoun se nikdy nezapomněl zeptat, jak se mají jeho malí věrní čtenáři…

Každé setkání s ním bylo jako pohlazení po duši. Byl nejen skvělý řečník, ale i báječný posluchač. Rozdával pozitivní energii nejen ve svých příbězích, ale i svým vystupováním a milou povahou.
Život je neúprosný a na druhý břeh dříve nebo později musíme všichni. Jiřího Kahouna ale neztrácíme úplně, bude nadále žít ve svých jedinečných příbězích, které nám zde zanechal.
Jirko, dnes večer s dětmi otevřeme jednu z vašich lišoknih. Neřeknu kterou, vlastně ještě ani nevím, protože milujeme všechny.

Pane spisovateli, už teď světu hodně chybíte…