Vladimír Clode Fišera je Čech, který se narodil, vystudoval a vyrostl ve Francii. Je politolog, historik a překladatel, spolupracovník exilových Listů a žije ve Francii, kde se narodil. Byl profesorem na univerzitách v Paříži, v Portsmouthu (Velké Británie) a Štrasburku. Dlouholetý člen redakce Lettre Internationale. Spoluzakladatel časopisů Journal of Area Studies, Histoire et Anthropologie a Biennale Mitteleuropa ve Štrasburku. Jako francouzský básník píše pod jménem Claude Vancour.

Spolu s Bernadette, která je středoškolskou profesorkou a malířkou, žijí v Normandii, poblíže městečka Turkville. Shodou okolností v domě, kde v době po vylodění spojeneckých vojsk sídlil štáb 90. pluku americké armády generála Collinse, který velel jednotkám vylodění spojenců v sektoru pláže Utah.

Po příjezdu se nám dostalo vřelého a přátelského přivítání. Nejenom, že nám naši hostitelé připravili zázemí pro celý náš pobyt a poskytli nám část svého domu, ale připravili i náročný program pro naši expedici. Takže jsme se seznámili nejen s historickými fakty, ale poznali i normální život v Normandii.

Rok oslav byl opravdu výjimečný. Nejen tím že oslavy byly jubilejní, ale jak říká Vladimír Fišera: „Byly jednak ohromné, ale i poslední takového rozsahu, z důvodu toho, že za dalších deset let už asi nebude žít žádný z veteránů – přímých účastníků tehdejších bojů a už jen málo z pamětníků těchto slavných dnů."

Přímo na dvoře venkovské usedlosti, před bývalým štábem 90. amerického pluku Patonovy armády, jsme společně s Vladimírem a Bernadette uspořádali odpolední koncert, na kterém se sešlo více než čtyřicet přátel z okolních usedlostí a svou návštěvou nás poctil i starosta oblasti Gérard Duvernois. Následný koncert trampských i českých národních písní byl oslavou přátelství a porozumění. Po chvíli byl odpolední koncert přerušen příjezdem motorizované roty spojeneckých vojsk. Z vojenských vozidel a Jeepů vystoupila četa amerických vojáků. Posléze přijel v doprovodu svého syna Roye i veterán Americké armády Tom Ingram, který se zúčastnil bojů právě v oblasti Turkville. Shodou okolností tento veterán později pomáhal osvobodit i Plzeň. Za naší účasti byl slavnostně dekorován válečným křížem legií. Bylo nám ctí přispět k tomuto vyznamenání slavnostní fanfárou.


Jen tak mimochodem, na tuto oslavu se dostavil veterán Tom Ingram vzápětí po přijetí u amerického prezidenta. Další překvapení, které nám přichystala Bernadette Laval, bylo opravdu dojemné. Rozdala divákům české texty písniček a po krátké zkoušce se usedlostí nesl hlas mnohočetného sboru. Společně jsme zazpívali písně „Albatros letí" i námořnickou píseň „Neplač pro nás děvče". Nejlépe se prezentovala zpěvačka Annick Marie, která se poté zúčastnila i několika našich dalších koncertů. S chutí si ale zazpíval s námi i profesor filosofie baron Wolfrad von Rechenberg, který nezapřel svůj český původ. Nebylo divu, že koncert skončil neformální zábavou, občerstvením a pohoštěním starosty Gérarda Duvernoise, který věnoval ze svých zásob mnoho šampaňského.

Celkem jsme během naší návštěvy absolvovali pět koncertů. Velmi pěkné a spontánní bylo vystoupení u památníku a muzea na pláži Utah, kde jsme se setkali i s českou divizí plzeňského klubu historických vozidel. Tančilo se při Vejvodově „Škoda lásky" i při písni Honzy Vyčítala „Mám v Plzni kámoše, už je to řada let… „
Pobřeží Normandie je plné muzeí a památníků a jak nám řekl profesor Fišera, těchto muzeí a památníků pořád přibývá. Na památku Čechů, kteří se osvobození zúčastnili, vlaje v městě Caen i česká vlajka. Staví se i nové typy muzeí. Nepřipomínají jen vítězství, ale i každodenní život, který nebyl jen slavný a veselý jako v den vylodění.

I dnes, po mnoha letech, si Francouzi připomínají některé smutné události. Zdevastování města Valognes, kde bylo vinou preventivního kobercového bombardování 400 civilních obětí. Francouzi jsou pyšní na to, že se Američanům napodařilo udělat z Francie protektorát a jsou si vědomi, že je to zásluha především generála De Gaulla.

Další koncert jsme uspořádali v městečku Sainte-Mére-Eglise. Časně ráno 6. června 1944 jednotky složené z 82 a 101. výsadkové divize osvobodily město při Operaci Boston a mohli se chlubit tím, že to bylo jedno z prvních měst dobytých během invaze. Známý je incident s parašutistou Johnem Steelem z 505. PIR, kterému se padák zachytil za věžičku kostela, a mohl jen pozorovat boje pod ním. Unikl zajetí tím, že předstíral smrt do druhého dne, kdy bylo město osvobozeno. Nehoda byla ztvárněna ve filmu Nejdelší den (The Longest day).

V nedávno vzniklém Domě míru, který ve stejnojmenném městečku řídí jedna německá a jedna francouzská řádová sestra, se konalo další vystoupení Kamarádů Staré řeky. Řádová sestra Theresita M. Müller pro nás i hosty připravila malé občerstvení. Vzhledem k tomu, že mimo jiné ovládá krom několika světových jazyků také polštinu, mohli jsme si popovídat o její lásce k hudbě i o tom, jakou zálibu našla ve hře na kytaru. Opět to byla demonstrace přátelství a pochopení v příjemném prostředí.

Poslední náš koncert v Normandii se konal v zemědělské oblasti města Carentan. Skvěle jsme byli přijati šéfem farmy a zároveň jsme měli možnost se seznámit s vybranými lahůdkami a bio potravinami místní provenience. Nechyběly vynikající sýry, ani ochutnávka místních moštů a různých vín. Naše písničky i vystoupení skvěle tlumočil a konferoval profesor Vladimír Fišera, a tak nebylo divu, že rozloučení bylo opravdu velmi srdečné.

Oslavy 70. výročí zahájení Operace Overlord byly opravdu velkolepé. Největší vyloďovací operace ve vojenských dějinách z 6. června 1944 znamenala začátek osvobozování západní Evropy od nacismu. V Normandii se toho rána vylodilo kolem 35 tisíc mužů, z nichž do večera více než tři tisíce zahynuly. Za celý den se podařilo vylodit 150 tisíc lidí a desetitisíce kusů techniky. Do konce července se na plážích vylodilo celkem 1,5 milionu vojáků. Bitva o Normandii si vyžádala více než 44 tisíc mrtvých na straně spojenců, 54 tisíc v řadách Němců a 20 tisíc mezi francouzským civilním obyvatelstvem.

Během naší návštěvy jsme pochopitelně nestačili projít všechna muzea a památníky tehdejších událostí. Poznali jsme ale i život normálních lidí. Dojmy a poznatky, které jsme si z Normandie odvezly, zůstanou v každém z nás. Opět se nám potvrdilo, že prostí lidé netouží po válkách a nepokojích, ale chtějí žít v míru a přátelství. Stejně tak se nám potvrdilo, že hudba patří na celém světě k pozitivním přínosům lidského konání a česká písnička, která dokáže překonat i jazykové bariéry, je tím správným klíčem k lidským srdcím a pomáhá navázat i upevnit opravdové kamarádství a přátelství. Ještě jednou děkujeme Vladimírovi a Bernadettě Fišerovým za milé přijetí a pomoc, kterou nám při naší návštěvě poskytli. Doufáme, že jim i jejich přátelům budeme moci stejnou mincí oplatit péči, kterou nám při naší návštěvě Normandie poskytli.

Josef Patera