Všichni s obdivem mluví o mladících, kteří v krizové situaci dokázali rychle reagovat. Je to běžné jednání? Jak lidé reagují při nehodách? Jaké jsou nejčastější omyly a zábrany pro poskytnutí první pomoci? O těchto otázkách jsme hovořili s vedoucím školicího a výcvikového střediska Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje Markem Hylebrantem.

Jak lidé nejčastěji reagují při krizových situacích, například u autonehodách nebo srdečních kolapsech?

Je to individuální, ale mám zkušenost, že většina se snaží nějakou první pomoc provádět i když ne vždy jsou jejich postupy správné. Někdy dělá velký problém si vzpomenout na telefonní číslo záchranné služby 155.

Řada lidí se bojí poskytnout první pomoc, protože se bojí, že by spíš mohli ublížit. Není lepší raději jednat instinktivně, ale hlavně pomoci?

Určitě je vždy lepší začít něco dělat než jen čekat na ZS. Mozek bez kyslíku vydrží pouhých 3 – 5 minut, pak dochází k nezvratnému odumírání mozkových buněk. Na lince 155 je operátorka schopna radit zachráncům po telefonu a vést třeba neodkladnou resuscitaci nebo první pomoc.

Mnozí umí skvěle teorii první pomoci, ale při krizové situaci „vytuhnou". Dají se správné reakce naučit?

Správné reakce se z části dají naučit, bohužel reálná situace je vždy plná emocí, neočekávaných situací a velkého stresu. Proto se snažíme na našich kurzech přiblížit problematiku první pomoci a její nejdůležitější základní postupy. Výuka první pomoci musí být jednoduchá, jasná a srozumitelná. Zachránci jsou vystaveni velkému stresu, kdy jejich myšlení může klesnou na úroveň šestiletého dítě, a bohužel někdy i níže.

Jaké jsou vaše zkušenosti. Poskytují snáze první pomoc děti či studenti než dospělí lidé?

Mladí lidé, studenti a děti jsou schopni poskytnout první pomoc mnohdy kvalitněji a rychleji než kdejaký dospělý.

Můžete ve stručnosti shrnout pravidla, jak by se člověk měl zachovat, pokud je svědkem nějakého úrazu či kolapsu?
Při náhlém kolapsu, kdy nemocný po záklonu hlavy nedýchá (ten provádíme tlakem ruky na čelo a tahem za bradu postiženého) ihned voláme 155 a začínáme s nepřímou srdeční masáží. Spojenýma rukama stlačujeme střed hrudníku co nejmenší plochou dlaně, rychlostí 100 – 120 kompresí za minutu. Jsou to asi 2 stlačení za sekundu. Hloubka stlačení by měla být nejméně 5cm. Proškolení a zdravotníci mohou kombinovat komprese s umělým dýcháním a to v poměru 30:2(s plným uvolněním hrudníku mezi kompresemi). Resuscitaci, je třeba provádět nepřetržitě, dokud si záchranáři nepřevezmou pacienta nebo do obnovení srdeční akce. Ideální je, když je zachránců více a mohou se střídat cca po 2 minutách.