Nejvíce ji samozřejmě sledují duchovní. „V naší církvi o tom byl velký rozhovor, a dokonce se spekulovalo, zdali budeme církevní restituce přijímat,“ předeslal farář sboru Českobratrské církve evangelické v Berouně Mikuláš Vymětal a podotkl, že skoro všechen majetek byl jeho církvi vrácen již v devadesátých letech. Podle jeho slov se Českobratrská evangelická církev nijak zásadně nestaví proti zdanění církevních restitucí. „Myslím si, že by církev měla být nějak napojena na státní ekonomiku,“ dodal Vymětal.

Představitelé farností římskokatolické církve na Berounsku se k záležitosti vyjádřit odmítli.

Postoj široké veřejnosti k dodatečnému zdanění restitucí není jednotný. Někteří souhlasí, jiní ne. Třeba Daniel Průša z Berouna se k návrhu staví odmítavě. „Podle mě je to lumpárna. V případě, že bylo někomu něco sebráno, by mu to také mělo být vráceno v plné hodnotě,“ uvedl s tím, že u mnohých restitucí, i těch církevních, se majetek v plné hodnotě původním vlastníkům nevrátí a někdy se jim nevrátí vůbec. Návrh na zdanění církevních restitucí vidí jako populistický krok ze strany vlády. „V současné době se schodek státního rozpočtu každý rok o značnou částku zvyšuje, a tak se stát snaží ty peníze sehnat všude možně. Příkladem toho může být právě zdaňování církevních restitucí,“ poznamenal Daniel Průša.

Jiný názor má Tomáš Lipták z Berouna.

Podle něj by stát mohl peníze získané zdaněním navráceného majetku použít na jiné účely. „Peníze mohou být použity na věci, které využije více lidí. Církev by ty nemovitosti nejspíš stejně musela nakonec prodat, protože většina z nich je ve špatném stavu,“ dodal Lipták s tím, že renovace a údržba navráceného majetku by mohla být mimo finanční možnosti církve, a proto už se samotnými církevními restitucemi nesouhlasí.

Některé názory stojí na pomezí. Starosta Hudlic Pavel Hubený by se zdaněním souhlasil jen v některých případech. „U majetku, který prokazatelně patřil do vlastnictví církve v plném rozsahu, bez jakéhokoli finančního přičinění státu, bych byl proti zdanění. Ovšem v případě, kdy byl majetek církve napojen na státní rozpočet, by zdanění takového majetku bylo opodstatněné,“ shrnul svůj postoj Hubený.

Marie Rumpíková ze Žebráku naopak se zdaněním církevních restitucí nesouhlasí. „V momentě, kdy je nějaký majetek vrácen a navíc soudně potvrzen, by se s ním neměly podnikat žádné takové kroky,“ prohlásila. Zdanění církevních restitucí by podle ní připravilo církev o možnost se o navrácené nemovitosti náležitě starat. „Problém je, že pokud církvi bude zdaněn majetek, nebude mít finance na to, aby se o něj dál starala. Všechny nemovitosti pod správou církve budou v důsledku nedostatku financí chátrat,“ podotkla Rumpíková. Ta je rovněž toho názoru, že v případě nezdaněných restitucí by se církev měla zavázat k náležitému spravování nemovitého majetku. Přestože dodatečné zdanění navráceného majetku nepodporuje, s církevními restitucemi obecně nesouhlasí. „Byl to nedořešený a zbrklý krok. Podklady pro jejich provedení nebyly dostatečně zmapované. Není pořádně jasné, zdali majetek, který má být vrácen v restitucích, církvi opravdu náležel,“ připomněla respondentka, podle které by

církev měla mít ochraňující, zastřešující a vzdělávací funkci a jako o takovou by se o ni měl starat stát. „Církev by měla fungovat jako duchovní opora lidem a neměla shromažďovat majetek,“ dodala.

Stanislav Vaculík