Beseda s veterány II. světové války, pořádaná zdickým klubem vojenských historických vozidel se uskutečnila sobotu v Café baru Pelikán ve Zdicích. Besedy se zúčastnili veteráni východní fronty, pánové Alexander Beer a Vladimír Palička.

Před besedou si oba veteráni prohlédli Army muzeum ve Zdicích a byli nadšeni rozsahem expozice a kvalitou restaurátorských prací. Vyjádřili však politování nad tím, že z prostorových důvodů nemůže v současnosti muzeum pojmout další exponáty, například tank T34.

V úvodní části večera byl promítnut film věnovaný problematice československých jednotek.

Po návratu z nemocnice se Beer věnoval výcviku

Vlastní besedu zahájil svým příspěvkem místopředseda Československé obce legionářské, plukovník v.v. pan Alexander Beer, který jako pamětník bitvy o Sokolovo přiblížil posluchačům průběh bojů až po ústup našich jednotek z obklíčení, který absolvoval s prostřelenou nohou.

Po návratu z nemocnice se potom aktivně zúčastnil sestavování první československé brigády a výcviku jejích příslušníků.

Dalším z významnějších konfliktů bylo dobytí Kijeva, a byli to právě naši tankisté, kteří vstoupili do města jako první. Českoslovenští vojáci a jejich zásluhy při dobytí Kijeva byly potom oceněny i v rozhlasových zprávách informujících o dobytí města, a protože tyto informace přejala i řada spojeneckých stanic, pronikla zpráva o úspěších Čechoslováků na východní frontě i na území okupované vlasti.

Po Kijevě následovalo další doplnění čsl. jednotky, zejména o volyňské Čechy, a zhruba dvouměsíční výcvik, který předcházel dukelské operaci. Zde se pan Alexander Beer odmlčel a předal slovo panu Paličkovi.

Plukovník v.v. pan Vladimír Palička se narodil jako syn zámečníka v rodině volyňských Čechů. Vstoupil jako dobrovolník do našich jednotek, kde byl přidělen jako řidič k tankistům. Jako první bojové vozidlo mu byl přidělen tank T34/76 se jménem „Žižka“ na věži.

Karpatsko-dukelská operace byla jedním z nejobtížnějších bojišť II. světové války. Obtížný terén a skutečnost, že bylo v celé operaci nutno útočit proti nepříteli do kopce, byly příčinou toho, že Dukla byla dobývána takřka po metrech a za cenu vysokých ztrát.

Tank Paličky byl zasažen

Při pokusu o dobytí naší hranice dostal tank pana Paličky dva zásahy, nejdříve do průzoru řidiče, po kterém se střela svezla. Následný zásah do motoru však již prorazil pancíř a zapálil tank. Panu Paličkovi se podařilo se ještě s dalšími stáhnout zpět k našim liniím za řeku.

Před zahájením Ostravské operace byla brigáda vyzbrojena novými tanky T34/85, celkem potom byla brigáda vybavena 65 tanky.

Ostravská operace začala pro osádku pana Paličky přechodem řeky a zpočátku velmi úspěšným útokem, který však skončil tankem zničeným několika zásahy. Poslední zásah z německé zbraně Panzerschreck (obdoba Panzerfaustu) roztrhal věž, zabil velitele a zapálil tank.

Po útoku se podařilo tank opravit, překročit s ním hranice a 30. dubna dobýt Ostravu. Po Ostravě pokračovala osádka s tankem až do Prahy, kam jako jeden z osmi tanků z původních 65 úspěšně dorazil.

Bohužel, jak bylo vzpomenuto na konci besedy, po válce byl odkaz bojovníků na východní frontě zneužit komunistickým režimem k vlastní propagandě, řada událostí byla zkreslena a osudy mnoha hrdinů byly překrouceny do podoby vyhovující poúnorovému zřízení. Pro příklady nemusíme chodit daleko, stačí se podívat například na film Sokolovo z roku 1974.

Text: Libor Tengler