Kliknutím zvětšíteJiž po Sametové revoluci vznikly z řad občanů první popudy a prosby o navrácení sochy zpět do Žebráka, tehdy odmítl Národní památkový ústav navrácení sochy kvůli povětrnostním podmínkám. „Co vím, tak o navrácení sochy usilovali i mí předchůdci v této pozici, těm se to bohužel nepodařilo,“ potvrdil starosta města Daniel Havlík.
Místní občané přišli i s vlastním nápadem. Sochu chtěli umístit do kostela sv. Rocha stojícím na místním hřbitově. Toto snažení však opět selhalo. „Uvažovalo se o různých variantách, chvíli se přemýšlelo i o tom, že by se zhotovila kopie sochy, nicméně to by bylo finančně hodně náročné,“ zmínil starosta.
Vedení města Žebrák se nicméně této myšlenky lehce nevzdalo a z jara loňského roku mohli občané slavit. A důvod k oslavám to byl patřičný. Povedlo se totiž, aby Národní památkový ústav vůbec poprvé uvolnil originál sochy ze svého lapidária.
Po dlouhých jednáních se k tomuto kroku památkový ústav postavil kladně a nakonec souhlasil. „Měli jsme projekční kancelář, která s Národním památkovým ústavem průběžně spolupracovala a konzultovala veškeré změny,“ doplnil starosta Žebráku.
Největší podmínkou památkového ústavu byla náležitá ochrana před povětrnostními vlivy, které mají neblahý účinek na podobu sochy, proto kolem ní muselo město zařídit skleněný přístřešek, který nakonec zhotovila firma Veduta. Cena tohoto přístřešku se pohybovala kolem milionu korun. „V současné chvíli sochu pozorujeme, jestli nebude docházet k vlhnutí skel. Další podmínkou památkářů je ještě instalace čidel na teplotu a právě na vlhkost, které budeme instalovat na jaře letošního roku,“ poznamenal Daniel Havlík.
Byť je již socha zdánlivě k dispozici, slavnostní odhalení ji ještě čeká, to by totiž mělo proběhnout v jarních měsících, až budou všechny práce na soše hotové. „K sousoší bychom chtěli ještě vydat fotoknihu. Máme asi tisíc fotografií z restaurování, převozu a instalace, ale nic konkrétního jsme zatím dohromady nedali,“ dodal starosta.
Ještě před převozem z Mnichova Hradiště čekaly sochu během podzimu menší restaurátorské práce, při nichž pracovníci lapidária učinili zajímavý nález. V podstavci sochy byla objevena schránka, o jejíž existenci neměl nikdo nejmenší tušení. První domněnky vedly k datu kolem roku 1980, kdy byla socha odvezena, avšak to se záhy po otevření v říjnu minulého roku na městské radnici vyvrátilo. Uvnitř se totiž nacházel pamětní list s datací k roku 1879 sepsaný představiteli tehdejšího města. V něm se na několika stránkách popisuje příběh, jak se do Žebráka socha dostala. Píše se zde, že socha stála původně na Václavském náměstí a zásluhou velké píle představitelů města a finanční podpory obroditelské rodiny Hněvkovských byla nakonec do Žebráka přemístěna, což za dob sílícího národního obrození bylo činem více než symbolickým.
Historie sochy
Za autora tohoto sousoší Jana Nepomuckého, kterého doplňují dva andělé, byl léta milně považován barokní řezbář a sochař Ignác František Platzer, ovšem díky iniciativě jednoho z kublovských občanů bylo zjištěno, že skutečným autorem je Karel Josef Hiernle, který toto oratorium (vyobrazení světce v modlitbách) zhotovil na zakázku jednoho z pražských občanů v roce 1727.
Socha byla poté umístěna představiteli Prahy na Koňském trhu, tedy na dnešním Václavském náměstí. Právě odtud zhruba za 150 let putovala díky snažení žebráckých občanů právě do jejich malého městečka.
Po několik staletí našel český světec klid vedle kostela sv. Vavřince na žebráckém náměstí, odkud ho počátkem 80. let minulého století přemístila z povětrnostních podmínek památkářská péče. A tak se socha ocitla v lapidáriu barokních soch v Mnichově Hradišti, kde se na ni zdánlivě zapomnělo.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
