Jan Calta pocházel z umělecké rodiny, narodil se v roce 1951 v Praze. Jeho otec byl jevištní výtvarník a jeho matka byla herečka. V roce 1978 promoval na 2. lékařské fakultě. Jeho specializací byla rehabilitační a fyzikální medicína. Rehabilitační lékařství se stalo, vedle fotografování, velkou vášní jeho života. Vyznačoval se tím, že měl nejen vzácný cit a smysl pro nové směry v oblasti rehabilitace, ale měl i potřebnou odvahu a nezkrotnou vůli je probojovat a prosadit.

Také čtěte: Kvůli práci lidé kupují vysvědčení i diplom

Od roku 2003 začal spolupracovat se Sotiriosem Zavalianisem, se kterým vytvořil novou strategii dalšího rozvoje nejdříve pro lékařskou skupinu Multiscan, a pak pro berounskou nemocnici. Zdejší Rehabilitační centrum, největší a nejmodernější zařízení tohoto druhu v republice, je jeho dítětem. Několikaleté úspěšné fungování berounské rehabilitace dokumentuje správnost volby, vizi a inovativní postupy doktora Calty.

Kromě jeho invence na proměnu berounské a hořovické nemocnice k nepoznání co se týče vzhledu, vybavení a medicinských postupů, doktor Calta přispěl, aby se jejich prostory proměnily doslova na galerie krásných fotografií, jejichž autorem byl právě on. Fotografování ho provázelo už od útlého věku. Už jako malý kluk měl možnost sledovat při práci Josefa Sudka, který byl velmi dobrým přítelem jeho rodičů. Doktor Calta se specializoval zejména na panoramatické fotografie a jeho fotky byly vystaveny už několikrát. Jeho poslední expozice Krámky a jiná zátiší je stálou výstavou v berounské nemocnici.

Nepřehlédněte: Honza Toužimský: Kde není debata nebo hádka, tam nic nevzniká

Jeho spolupracovníci a jeho pacienti si budou pamatovat doktora Caltu jako bodrého člověka, který sice kolikrát pro ostré slovo nešel daleko. Kromě pracovního nasazení, jisté zarputilosti při prosazování a realizaci svých plánů, se vyznačoval především upřímností a férovým jednáním se všemi svými spolupracovníky a pacienty.

Text: Konstantinos Tsivos