Lochovický azylový dům nabízí místa pro matky s dětmi a pět lůžek pro samotné ženy. Právě klientky bez dětí budou muset odejít, protože se jejich místa zruší bez náhrady.

Jednou z nich je šedesátnice Vlada Marie Joachymstálová z Poděbrad. Po dlouhodobé tíživé rodinné situaci, kdy se musela po více než třiceti letech rozvést, přišla o dům a nakonec se ocitla v hmotné nouzi. Letos v zimě našla útočiště v Lochovicích, kde je zhruba měsíc a půl. „Osobní věci mám v nějakém skladu, kam je uložili exekutoři. Momentálně se ale snažím vyspat a zatím nic neřeším,“ říká.
Avizované změny by měly nastat s příchodem prvního prázdninového dne. Vlada Marie Joachymstálová věří, že se jí do té doby podaří opět postavit na nohy.

Ředitel Charity Beroun Petr Horák se snaží najít pro klientky, jež budou muset odejít, náhradní ubytování. „Není to ale vůbec jednoduché, protože volná místa prostě nejsou,“ vysvětluje.

Ženy, které v lochovickém domě sv. Josefa žijí se svými dětmi, tam budou moci zůstat. V nově navrhovaném režimu se však budou muset více spoléhat na sebe, protože skončí pro azylový dům typická asistenční služba, která na klientky dohlíží nepřetržitě.

Už bez večerního a víkendového dohledu

V domě totiž žijí také ženy, které nejsou pouze v sociální tísni, ale v některých případech se v jejich životech odehrává i domácí násilí, byť třeba ve skryté formě. „Různé krizové situace nastávají například o víkendech či ve večerních rodinách, náš dohled je tedy na místě. To už ale nebude možné, a tak v domě necháme pouze rodiny, které jsou schopny samostatného fungování bez dohlížení,“ připomíná ředitel.

Mezi matkami žijícími ve sv. Josefu je i třiatřicetiletá Karolína Štěpánová. Do Lochovic ji vyhnal drahý pražský nájem, na který nízká mateřská a plat partnera nestačily. Ráda by se svým několikaměsíčním synem ve středočeské obci zůstala, ale raději na to při shánění nového ubytování nespoléhá a uvažuje i o nějakém azylovém domě zpátky v hlavním městě. Naráží ovšem na institut trvalého bydliště - je hlášena v Neratovicích a do Prahy je i kvůli nedostatku míst těžké se dostat.

Jen co to půjde, ráda by se vrátila do práce. „Před mateřskou jsem pracovala v bezpečnostní agentuře jako hlídačka objektů. Partner teď dělá v Praze, kde i bydlí, protože nechce z finančních důvodů dojíždět. Po skončení mateřské bych si chtěla najít takovou práci, že bychom se střídali na směny. Se synem by vždy někdo byl a konečně bychom si mohli dovolit vlastní bydlení,“ plánuje Karolína Štěpánová.

Pokud zůstane v Lochovicích, o asistenční pomoc úplně nepřijde. „Péče by měla nově fungovat skrze sociálně-aktivizační službu určenou přímo pro ženy s dětmi a měla by se rozšířit také na terénní výjezdy," říká Horák a dodává, že zároveň se charita bude moci postarat i o další lidi v nouzi: „V regionu se v současnosti staráme o dvacet rodin, které rovněž procházejí sociálními problémy, a tímto navýšením kapacity budeme moci pomoct více lidem."

Jiná cesta není, chybí hodně peněz

Domov sv. Josefa, jež je ve vlastnictví hořovické farnosti, se tak vlastně vrátí ke své původní funkci. Zhruba před 12 lety tam totiž působil Rodinný klub Betlém fungující jako podpůrné komunitní centrum. Rodiny tam mohly využívat doučování či různých volnočasových aktivit, které by se v určité formě měly vrátit.

Z důvodu ufinancování provozu objektu v místě vznikne také dětská skupina. „Ta v Lochovicích a okolí velmi chybí. Tím se domov otevře více i potřebám místních obyvatel,“ pokračuje ředitel.

Jak Horák dál vysvětluje, jiná cesta vlastně momentálně neexistuje. „Ani ve střednědobém horizontu, natož pak v tom bezprostředním nelze předpokládat, že najdeme dostatek peněz, aby se azylový dům mohl dále udržovat. V tuto chvíli nám chybí asi půl druhého milionu korun, což je příliš mnoho, abychom tento deficit mohli sanovat z jiných zdrojů,“ uzavírá Horák.