Město o vybudování cyklostezky usilovalo už od roku 2015 a počítalo s ní do nového územního plánu. Po připomínkách se nakonec její definitivní umístění schválilo při okraji pole a podél řečiště Červeného potoka. Prochází více než dvěma desítky pozemků, mezi které patří i parcela Mirosalvy Jeřábkové z Hořovic a protíná asi 40 metrů její půdy. V tomto případě ale trvalo dva roky, než se obě strany dohodly.

Všechno to začalo v roce 2018, kdy bylo konečně zahájeno stavební řízení, které v únoru 2019 vyústilo ve stavební povolení. Aby se ale mohlo začít stavět, bylo potřeba vyřešit majetkoprávní vztahy na pozemcích, přes které stezka vede – celkem u jednadvaceti majitelů. Obtíže nastaly kolem pozemku 912/9, který náleží právě Miroslavě Jeřábkové.

Část z něj měla být odkoupena, přičemž město výkupem pověřilo společnost Reali Hořovice. Dlouho se ale nic nedělo a radnice ztrácela drahocenný čas, protože dotace, kterou na projekt získala, měla časové omezení. Na otázku, proč výkup pozemku trval tak dlouho, jednatel společnosti Roman Liprt prostřednictvím emailu neodpověděl.

„Až na konci února 2021, tedy až po dvou letech od schválení stavebního povolení, mi byl doručen jednostranný návrh smlouvy na odprodej pozemku. Načež předání staveniště firmě Walco došlo 22. dubna, aniž jsem o tom věděla. Jednání s městem se uskutečnilo 4. května a dva dny na to mi na pozemky vjely bagry a zjistila jsem, že byla odstraněna ornice,“ říká Miroslava Jeřábková.

Jak nepřijít o dotaci

Stalo se tak proto, že se čas dramaticky zkrátil a tehdejší vedení města muselo jednat, aby nepřišlo o dotaci. „Na pozemek jsme ‚vjeli‘, protože jsme potřebovali plnit dotaci. Bohužel nebyly vyjednané majetkoprávní záležitosti, ale stavební povolení platné bylo, takže jsme zahájili práce. Paní Jeřábková se proti tomu ohradila, za což jsem se 20. května omluvil, práce jsme zastavili a opět začali jednat. Musím dodat, že paní Jeřábková posléze nebyla škodná, kdy šlo o její požadavek, jinak bychom nemohli pokračovat,“ poznamenal k věci tehdejší starosta Hořovic Jiří Peřina.

Věc se tedy nakonec vyřešila tak, že na část jejího pozemku, kde ho cyklostezka protíná, vznikne věcné břemeno na dobu neurčitou za úplatu 1 milionu koroun ve dvou splátkách – zálohy ve výši 350 tisíc korun a doplatku 650 tisíc korun, jakmile dojde k zápisu do katastru nemovitostí.

„Částka není z mé hlavy. Byla zmíněna zástupcem města jako návrh sumy, kterou by město bylo ochotno uhradit, abych dobrovolně souhlasila se stavbou cyklostezky,“ tvrdí Jeřábková. „Je to kompenzace za znemožnění zemědělského využití čtyř tisíc metrů čtverečních pole – zhruba 1000 metrů čtverečních náleží cyklostezce a další tři tisíce metrů je plocha odříznuté části pole. A další újmy, které mi město v souvislosti s případem způsobilo,“ pokračuje majitelka pozemku a dodává, že se poradila i se soudním znalcem, který tuto částku uznal jako přiměřenou.

Jenže mezitím, co se projekt takto vlekl, inflace vyhnala ceny stavebního materiálu téměř na dvojnásobek. Což v důsledku donutilo vybranou firmu Walco CZ od smlouvy odstoupit, protože by se jí projekt nakonec nevyplatilo za 6 milionů korun včetně DPH dokončit. Radnice musela tedy soutěž vyhlásit znovu. Stavby se nakonec ujala společnost Ekotech Hořovice, která ale nabídla, že cyklostezku dostaví za 10,67 milionu korun. Město tedy na celém projektu prodělalo necelých pět milionů korun.

„Osobně se mi tato nestandardní dohoda, která byla uzavřená s paní Jeřábkovou, a vůbec průběh celého projektu, nelíbí. Předešlé vedení vlastně svým konáním tomuto stavu napomohlo,“ vyjádřil se k věci současný radní a zastupitel města Petr Karban.